Výstava zachycuje na rozměrných plátnech Franse Widerberga a Hĺkona Blekena moderní norské umění motivované národními literárními předlohami. Vernisáží výstavy bude zahájeno deváté pokračování cyklu Stamicovo kvarteto a hosté ve středu 1. listopadu v Lichtenštejnském paláci v 17 hodin.

Jaké je Norsko? V čem spočívá duše norského národa? Na takové otázky slýcháme hodně odpovědí, sotva ale dokážeme posoudit, která je správná. Všeobecná jednota však vládne v tom, že na dva z norských kulturních pokladů pohlížíme jako na nezpochybnitelný národní majetek, neboť právě o nich se má za to, že vyjadřují, co je opravdu “norské”. Peer Gynt Henrika Ibsena a Haugtussa Arne Garborga jsou literární díla, která nezapřou dobu svého vzniku, tedy poslední třetinu 19. století, poznamenanou doznívajícím romantismem. Najdeme v nich tolik folklorních prvků a nálad ze života norského lidu, že mezi poklady norské kultury plným právem patří – zároveň však to jsou díla internacionální a všeobecně lidsky platná. Proto dokáže Peer Gynt i Haugtussa oslovit stejně silně čtenáře v Praze, v Oslo či jinde. A ještě něco mají společné: obě díla inspirovala umělce - kupříkladu Edvarda Griega, který vytvořil hudbu k oběma dílům, ale i umělce výtvarné, jak dokládá tato výstava.

Widerberg používá s oblibou červenou, žlutou a modrou, většinou v základním tónu. Nemísí je, experimentuje s přirozeným kontrastem barev, a tak se mu daří vytvářet iluzi hloubky. Widerberg maluje zem a růst, led a oheň, magický svět, kde všechno je v pohybu, roste a proměňuje se. Týž princip vyjadřují i dynamické figury v silných čistých a neklidných barvách, zachycené ráznými, téměř nervózními tahy štětce. Frans Widerberg je nový expresionista, v jehož díle jasně čteme vliv dalšího velkého Nora, Edvarda Muncha.

rovněž patří k starší generaci současných norských umělců (*1929). Celé poválečné období představoval jednu z jejích nejnápadnějších postav a silně ovlivnil vývoj a charakter norské malby, kresby a grafiky. Pro charakteristiku jeho tvorby však těžko hledáme nějakou nálepku. Jeho výrazové prostředky mají široké rozpětí a zahrnují vše od komplikovaných, složitých kompozic až po dojemně jednoduché obrazy. Prostřednictvím této výstavy se s ním setkáváme jako s umělcem tvořícím na hranici figurativního umění a abstrakce.

Bleken se narodil v Trondheimu, kde dodnes žije a pracuje. V 60. a 70. letech se angažoval ve veřejných debatách, avšak jeho hlas se neomezoval jen na umění: Ať už se vyjadřoval k vietnamské válce či k situaci v psychiatrických léčebnách, vždy zdůrazňoval etické principy umění a směřoval k univerzálním morálním tématům. K jeho inspiračním zdrojům patří Franz Kafka, Knut Hamsun a právě Ibsen a Garborg.