Přijíždíte k pumpě. Celou dobu se za vámi táhne cisternový kamión. Jelikož máte dobrou náladu, že jste konečně našli čerpací stanici a tím pádem i benzín (který tak nutně potřebujete), pouštíte cisternu před sebe. S úsměvem na řidiče ještě voláte:

     „Taky jste na benzínku dlouho nenarazil, co?“

     „Ty si debil…“ zní strohá a jasná odpověď. Ještě jasněji vám je, když se na světelné tabuli u pumpy objeví: „Doplňování pohonných hmot. Pumpa je dočasně uzavřena.“

      Koupíte si kafe (za lidových čtyřicet korun) a čekáte.

      Zadlouho cisterna odjíždí. Naskakujete do automobilu a startujete. Jelikož však motor ani po dvanáctém pokusu nenaskočí, vylézáte z vozu a tlačíte. Mezitím vás předjíždí plno aut. Pubescenti sedící na zadních sedadlech se vám smějí do obličeje.

     Podařilo se! Stojíte (respektive vaše auto) u pumpy. Berete do ruky čerpadlo a zkušeně ho zastrkujete do nádrže. Poté, co vám však prvních pět litů pohonných hmot vytečen na boty, ho vyndáváte. Na druhý pokus se již trefujete správnou stranou.

     Když už je nádrž skoro plná, přichází dívka s kýblem s vodou.

     „Já vám umyju okna, pane,“ říká. Záhy však zděšeně utíká poté, co jí odpovídáte: „To je dobré, já to zvládnu sám,“ a stříkáte benzín na přední sklo vozu. Větu:

     „Jen mi to otřete, děvče,“ si říkáte už jen pro sebe.

     Jdete zaplatit. Poté co vystojíte frontu, se na vás usměje milá ženská obsluha. Usmějete se také. Ona se znovu usměje. Vy také. Ona protáhne obličej a řekne:

     „Jaké číslo, pane?“

     Jelikož si příroda nedá poroučet, váš kamarád v kalhotách poskočí. Nenapadne vás jiná odpověď než:

     „Šedesát devět.“

     „Takové číslo čerpadla tu nemáme, pane. Jestli si ho nepamatujete, tak se na něj běžte podívat.“

     Jdete zdrceně k autu. Máte číslo pět. Nostalgicky vám tato cifra připomene školní časy a vysvědčení. Ze snění vás vytrhne hlášení v rádiu:

     „Pokud se nacházíte na dálnici D2, můžete na 98 kilometru potkat náš tým. Stačí u něj zastavit a říct heslo naší soutěže: „Kdyby mohly ledy tát,“ a máte od nás zdarma novou mrazničku firmy Samsung. Neváhejte a spěchejte!“

     Kouknete na dálniční číslo u benzínky. 97. Jeden kilometr a máte to! Úplně zapomenete na placení, naskakujete do auta a zběsilou rychlostí vyrážíte. Ani si nevšimnete, že nějaký člověk, který před vámi uskakoval, odhodí na přední sklo vašeho vozu zapálenou cigaretu. Okno se okamžitě vznítí. Při výjezdu z benzínky na vás čeká zvednutý „ježek“ (obsluha si všimla vašeho pokusu o únik bez placení). Při jeho přejíždění si prorazíte všechny čtyři gumy. Z okna pro jistotu (abyste nezapomněl) voláte: „Kdyby mohly ledy tát.“

     …

     „Teda Franto, včera jsem viděl neuvěřitelnou věc. Nějakej magor ujížděl po dálnici, měl propíchnutý všechny kola, hořel mu celej předek auta a von si k tomu ještě na celý kolo prozpěvoval: „Kdyby mohly ledy tát!“.“