|
Řekněte mi, prosím, dřív než mne ušlapete
řekněte mi dřív, co po mě vlastně chcete.
Řekněte mi, prosím, proč v očích hněv se plamení
a proč na čele máte to divný znamení!
Nad očima bouřky, déšť a zamračeno
proč bylo jen to pravidlo tak trochu pozměněno.
Proč z lásky se přišlo přímo k nenávisti
a kdo je to za vámi, že jste si tak moc jistí?
Plížíte se kradmo, ve stínu kolem zídky,
proč zdá se vám talíř hluboký najednou hrozně plytký?
Proč necháváte v sobě uvadat to , o co jste kdysi stáli
a proč zatvrzele mlčíte, když se vás na mě ptali?
Už dlouho stojím s rukama kolem plotu
a vy kradmo a mlčky chodíte sem tam a v potu
a v potu lesknou se vám slzy!
Na lítost není nikdy pozdě, ale ani brzy.
Slunce pálí a žhne jenom na mou hlavu,
jsem poražen a dobyt, kdo z vás sklidí slávu?
Jsem poražen a dobyt, vy máte v očích slzy,
na lítost není nikdy pozdě, ale ani brzy.
A v očích déšť, na čele zamračeno
a vám, moji trýznitelé, vám bylo odpuštěno!
Obraťte tvář ke slunci, vysuší vám slzy
na lítost není nikdy pozdě, ale nikdy ani brzy…
| 
