|
Prší!
Sny až do kuropění
srší.
Vstávání,
spousta klení.
Pošťák na hlavě čepici
noviny hází
do schránky na petlici.
V zádech mu
křupe a mrazí.
Úsměv na líci,
odjíždí na kole
ztichlou
prázdnou
ulicí.
Otvírám oči,
první stránky dne
otiskuji do paměti.
Slyším zpěv. Ano či ne?
Vždyť je to pošťák,
nemohl se nepřiměti
neuvítat nové
ráno.
Jistě rád zpívá si falešně.
Ano,
vyletím ven spěšně,
stihnu se nalokat
vzduchu plného radosti.
Náhle
jsem si všiml, kvetou višně.
Kde? Kde? Támhle,
na úbočí.
Konečně jsem otevřel
obě oči.
|
|
|