Evangelium, protože chci

Ze svých batyskafů vypouštím girlandy kyslíku,

řetízky na břiše zlaté velryby, počitky nejkrásnějších měsíců:

mé naivní slunce, paprsky tečeš po mrznoucí zemi;

táhnu ti v ústrety, opakuji si tě,

i můj příběh běží znovu; už mi nevadí,

že tě nerozliším v paměti, už mi nevadí být věčný ve všem,

řítíš se povrchem džbánu a to bude mizejícím světlem...

 ...dobrou noc, asi to není džbán, ale to předbíhám,

dětská má čmáraná záře, bude to tím, že

mám strach podobný velkému čtverci, jsi uvnitř?

 - smrt nevypadá takhle,

nemoc takhle nevypadá,

život takhle nevypadá,

prostě jsem naivní v slunci v kapkách na čelním skle,

a vážně - takhle moudrost nevypadá...

 - třeba je to všechno jen kotva, neděle večer,

stesk a swing pro pamětníka;

 - všichni jste měli pravdu – totiž: vy všichni proti mně:

všechno je smrtelné a živoucí; mé hladové slunce, dohasínáš,

a pakliže ne tam, tak - ano, tady: všichni něco měli,

už nevím, je září, papír pokryla rez...

 ...parkem jaroměřického zámku pluly šedé postavy,

v hospodě na rynku měli desítku a sýr,

mně nebylo nijak, trochu pršelo a teď -

 - je noc; džbán umyla voda z vany, je lesklý a ztrácí se,

takže to už nedopíšu - a stejně už nevím... - ale

takhle konec nevypadá...