Děj snímku nás zavádí na venkovské sídlo, kam se sjede početné příbuzenstvo ze širokého okolí, aby ve dvou letních dnech oslavilo 60. narozeniny hlavy rodiny, Helgeho Klingenfeldta. Během této události však vyplují na povrch šokující informace o otcových deliktech na svých dětech. Nejstarší syn Christian při přečtení přípitku obviní Helgeho ze sexuálního zneužívání, potažmo ze smrti své sestry (spáchala sebevraždu utopením ve vaně), což vnese do děje bizardní, silně dramatický rys.

Zkusme si situaci blíže popsat. Rodinní příslušníci sedí u stolu, vydatně se cpou a vedou mezi sebou nazdařbůh nejbanálnější rozhovory, přičemž je vidět, že ani jednoho z nich to nijak moc nevzrušuje – patrný je zobrazovaný úpadek rodiny v dnešní společnosti, který se na podobných akcích projevuje celkem běžně (křeč na diváka působí komicky). Do této z nejslavnostnějších chvíli historie klanu vstoupí to nejskrytější tajemství, které se dotýká přímo hlavy rodiny, a to již zmíněné Christianovo oznámení o zneužívání jeho samého a sestry Lindy. Rodinní příslušníci nejsou schopni situaci absorbovat, natož pochopit. Vždyť koho by napadlo, že v takovémto slavném okamžiku je možné veřejně vytáhnout na světlo ten nejskrytější problém a odhalit zločin ve vlastní rodině? Zde Vinterberg zabodoval, protože absurdita situace diváka prostě šokuje, uchvátí. Vinterberg tak dokázal, že metoda šoku i přes odkrytí “veškerých” tabu v umění je stále funkční, ale nikoli přes vykřičenou, lacinou a rádoby drsnou vulgaritu (jak se to snaží “některé” snímky, aby potěšily oko měšťáka, který “šokován” být chce), ale cesta je poněkud jiná, “šok” musí být naopak důmyslně propracován.

Po vyvedení ze sídla (Michael a další dva členové rodiny ho přivázali ke stromu v lese) se ale Christian vrací zpět na oslavu. V ruce už má díky servírce Pie trumf – dopis na rozloučenou od Lindy, který ve svém pokoji našla Helene, Christianův poslední sourozenec. Jedná se o nezvratný důkaz, že si “podivínský” a “pomatený” Christian nevymýšlí. Situace dospěje k dramatickému vrcholu a zvrátí se. Patriarcha Helge je v noci před domem napaden svým dosavadním zastáncem, opilým a nepříčetným Michaelem…

Dodejme jen, že po formální stránce snímek tíhne k výše popsané dokumentárnosti a autentičnosti. Patrné je snímání scén a la skrytá kamera, kdy děj pozorujeme ze stropu, ode stěny, z druhé místnosti, z krbu. Naopak některé scény vedle kameramana natáčeli i samotní herci – kamera (použit byl typ Sony PC-7E) je tak statická i v pohybu. Vinterberg, který si v Rodinné oslavě zahraje vedlejší roli taxikáře, v dějové lince přiznává inspiraci Bergmanovým filmem Fanny a Alexandr a Coppolovým Kmotrem (souboj mezi bratry, útok na hlavu rodiny).

(informace o manifestu Dogma 95 a odkazy na literaturu najdete v předchozím textu)