|
| |
 |
Takové to je
Autor: Dr.apal (Občasný) - publikováno 31.10.2000 (23:52:49), v časopise 1.11.2000
|
|  |
O osmém divu světa aneb moje sebereflexe
Jak už to tak bývá, člověk odněkud vyjde a někam dojde.A já vyšel do dramaťáku. Moc se mi tam nechtělo, ale přemohl jsem se.Když si tak kráčím a přemítám, zda jít, nebo ne, spatřím Honzu. Podvědomí mi dalo povel-zrychli- a já poslechl. Vždyť ve dvou se to lépe táhne.
Došli jsme k osmému divu světa. Na parkovišti stálo neuvěřitelné auto. Modré, krásně nalakované, kožený interiér a autorádio s přehrávačem na CD. Ano, byl to on. Takového trabanta jste ještě neviděli. No nic, řekli jsme si a rázným krokem jsme postupovali k vytouženému cíli. Ale naše myšlenky se neustále vracely k tomu autu. Snad nějaký blázen nebo milovník trabantů chtěl mít svého piráta silnic, který ohromí celý svět.
,,Křách," rána a zvuk sypajícího se skla. Otočili jsme se a to, co jsme viděli, bylo jako zlý sen. Kluk, asi tak třináctiletý, stojí u trabanta, ze kterého se po chvíli vytahuje ruka s autorádiem. Honza se neudržel a křikl:,,Je to snad vaše, parchanti malí!" Kluci se možná lekli a nebo to měla být jen rychlá akce, ale utekli.Řekli jsme si, že už na nás čekají, a tak jsme šli.
V dramaťáku po nás již byla sháňka a samozřejmě nám dalo práci vysvětlit, co se stalo. Ovšem potom se to zvrhlo na jedno velké diskusní fórum.
Je to normální, taková bezohlednost a agresivita? Proč to dělají? Kde je příčina? V nezájmu rodičů, potřebují peníze nebo snad jen napodobují hrdiny z amerických filmů. Možná se jen předvádějí. Byli bychom schopni to udělat taky?
Najednou, ani nevím kdo, řekl zajímavou větu: ,, Nudí se. " Na chvíli jsme se zamysleli a nezbylo nám než souhlasit. Přece člověka, který má hlavu plnou plánů,fantazie,obdivu k okolnímu světu, nenapadne něco ničit, škodit ostatním a přežívat ze dne na den. Každý, kdo má koníčka, se mu věnuje. Ať více či méně. Většinou mu stejně zabere tolik času, že už mu na nic jiného nezůstane. Stýká se s lidmi se stejnými zájmy a ti nemají na blbosti čas, tedy většinou.
A tehdy jsem si uvědomil, co mi ten dramaťák dává, zač a kolik mu dlužím a že můžu být na sebe hrdý, když jsem se tehdy překonal a došel.
|
|
|
