V tak čistých

přímkách a kruzích

vláčně hýbu se

a čím bych vlastně

chtěla být?

možná země

možná Číňan

možná motýl

možná bažina

Jen dmutí sem a tam

a zase zpět, jak tohle

nazveme? A občas

velký smutek

té pošetilé

s cejchem ženy

v útrobách

na čele

ve vlasech

na ňadrech

všude

kde dotkla se mě

chapadla

muže

Když nebude zbytí

znovu poloomdlím

a stanu se na váš povel

židlí, zákuskem

pelyňkem

durmanem

lipovým čajem

nocí bez hvězd

a když poručíte

budu vonět a vonět

žensky    vábivě

a všechny hvězdy

nalepím vám zpět

do tváře.

A pořád, zatraceně

bude přicházet

ten můj věčný stesk

že jsem

jen žena.