Příště až se sejdeme

už nebude tak

nedočkavě zpívat pták

a rosa chvět se nadějí

jen rozhoupe se zvon

ulitý z touhy

vesmírné mlhoviny

v temnu jejích žil

možná praskne

ohraná struna

tvé tajemnosti

vylíhne se jasný měsíc

co předvede

 vše

co má

i svit

i pohoří

i krátery po dopadu ničivých meteoritů

zas vydechneš do noci žár

ona vzplane

rozhoukají se sirény

hasičů a záchranky

tepny na zápěstích

co si už tolikrát přeťala

jen pomyšlením

na zoufalé ticho

vyprahlé studny

se zacelí

v tesknotě spící

bourec

ožije

a ty spředeš

to nejjemnější

hedvábí

poezie