|
Byla už tma
Ale já potkala světlo
Usmálo se na mě
A zeptalo se co bych chtěla
Byla jsem unavená
Z toho věčného
Hledání a nenacházení
Tak jsem to všechno vyklopila
Neměla jsem sílu
Nic hrát
Jak to obvykle dělám
A ono jen mrkalo
Kolik jsem toho
Na něj vyblila
Až se mi zdálo
Že lituje
Že se vůbec ptalo!
Ale já byla v tu chvíli bezohledná
To všechno ve mně
Za ty roky
Bylo to jako
Zvednout stavidla
Jako když zmáčkneš čudlík
A z automatu se vyhrnou
Omylem všechny žvýkačky
A ty pak rozpačitě koukáš
Jak se kutálejí po zemi
Nevíš jestli utéct
Nebo si je cpát do pusy
Jak tam to světlo stálo
A já furt mlela
Jako neskromná naivka
Co chce od života všechno
A ještě dvakrát tolik
Stáli jsme na rohu ulice
Kousek od trafiky
Kam si každé ráno
Chodí stará cikánka
Koupit cigarety
A chvíli po ní cikáně
Ještě pro sirky
Co ona zapomněla
Ty včerejší někde rozsypala
Stáli jsme tam
Světlo trpělivě
Já rozhazovala rukama
Zvyšovala hlas
Popuzena vlastním monologem
Zas jsem to všechno prožívala
Ono se jen divně culilo
A mě došlo že jako chlap
Co si říká no jo ženská a ty její problémy
Dotklo se mě to
Tak jsem zmlkla a zhrzeně se mu dívala do očí
Vzalo mě do náruče
Jako dítě
Bože jako dítě!
A vzlétli jsme
A mě už nic nepřekvapilo
| 
