Část třetí
Lamoni - OKNA DO SVĚTA











O koňaku nemluvě

Doutník voní,
Měsíc svítí
a cikády zpívají.

Doutník svítí
křeslo se houpe
.. a prkna vržou.

No řekněte,
NENI TO IDYLA?





Houpu se v křesle a poslouchám cikády
..palouk se leskne rosou.

Je čas...







Okno do světa



Starý drak s kamennými šupinami
se vyhřívá na slunci.
Spí.

Spí už celé roky,
stovky let
...a sbírá sílu.

Odpočívá rok za rokem
a na šupinách mu roste mech.
V jeho srdci však sálá věčný oheň.

Oči jsou zavřené
ale za kamennými víčky
se zrodil nový vesmír.


Je v něm mnoho moří
a mnoho hor,
mnoho mraků
a mnoho Sluncí
..mnoho skal se žhavým srdcem...








Mezi jejich šupinami
dýchají staleté stromy.





Tón

U země se válel těžký vzduch,
letitý vzduch,
vzduch po léta vířený nohama zvířeny...
A jen ta vůně květeny dokázala jeho silnou vrstvu lehce rozředit.

Vzduchem zakmital Tón.
Táhlý a hlasitý.
Kachýnky vytáhly hlavy zspod svých křídel,
pohlédly na mne
a zase spaly dál.
Sladce svůj sen...

*

Sladce svůj sen
sním i já.
Sladce svůj sen
sním si sám.
Sladce svůj sen.












SNĚMEŽ
sněmež všichni dohromady.
Nesněte sami, sněte s námi.
sia
**
*










Rozhraní

Řeka se zrcadlí v mostní klenbě
pablesky světel
komíhají sem a tam
jak blikavá linka světa
oddělující světlo a stín.

Světlo a stín, světlo a stín
Bude úplněk.

Komíhá se linka
a kámen odpovídá -
Ozvěna...






Hvězdy svítí
skrz kamennou hmotu mostního tělesa,
racci se chechtají

...a Mississippi Zpívá:






Na počátku bylo slovo.
A to slovo bylo Blues
A proto ukaž co je v tobě,
ať je vidět, že máš vkus.

...




Labutí píseň

Bloudila dlouho v prostoru Mysli,
v mysli Prostoru
a hledala.




Zářivá inspirace
čekající na okamžik zhmotnění.





...A najednou tam,
pod mostní klenbou,
tam ve stínu pod hvězdami
zářily otevřené dveře.
Našla v Prostoru Mysl,
která je připravena.

“Někdy se tomu říká polibek múzy,
někdy tvůrčí osvícení,
nebo záblesk inspirace.
Ať už je to tak či tak,
má to sílu najít tužku a papír,
majzlík a kámen,
nebo hlas a tón


..a stane se to skutečností.“




- Takhle vznikají perly na dně oceánů.














********

Měsíc svítí, lesy šumí
a cikády trylkují.
Doutník dohořel a přenoska gramofonu vrže dál.

Je čas někoho potkat.
Vítr vane a listí ševelí.


Je úplněk.



*******

















...A on na NewOrleanském nábřeží
pod klenutým mostem otevřel oči.
Good morning stars
Good morning Mississipi





Good morning.

Zvuk harmoniky letí nad zvlněnou hladinou líného veletoku
a ozvěny mostních oblouků odpovídají
šustotu lopatek říčních parníků.
Takovéhle blues tato řeka ještě nezažila.
Takovéhle blues nelze zapsat v notách.
Toto je píseň Života
a píseň Smrti.



...A řeka,
řeka času se valí dál.
Pomalu a nezadržitelně.
Silou, jež přenáší i skály.






A míří kam jinam než do nekonečného Oceánu.


,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,
,,,,,








Ta píseň se stává součástí každé jeho kapky,

každé vlny, která narazí na skalnatý břeh.





Ta píseň se stane skutečností,
sen o smrti se naplní,
...a život změní svoji formu.






“Kruh se uzavírá,
Oceán byl na začátku a Oceánem to
i zkončí.“





***
**
*
**
***




A ryby se dál prohánějí v nebetyčných spirálách.

Světélkující medúzy se vznášejí v purpurovém vesmíru

a racci usedají na skaliska.“








Právě se zrodil ¨Nový Měsíc.





Celý Oceán žije dál.
Žije a mění se s každou kapkou, která jej opustí.
Stává se bohatším s každou kapkou, která se vrátí zpět.




Ve stínu pod mostním obloukem se leskne foukací harmonika.
..a ozvěna nese nad mohutným tokem posledních pár tónů.






“Byl jsem tady s vámi..“ 
TondaBurian

*
***
*****
* ******* **

******** *****************
*************** ****************

**************************** **********************

********************************* ****************************** *
************************************************************* **********
********************** ********************* *******************************
****************************************************************************
******** ******************************** Nohou bosou prošla rosou
** *************** *** a hladina si toho ani nevšimla.
***** ********** Lehký poryv vánku
*** * *
* a zavoní orchidej.
* Přišla...
** *




Úplněk se odráží v každém z listů,
stříbřitý svit všemu dodává magickou moc.
Klenba větvoví zakrývá obzor
a jediný kmen, jediný sloup této katedrály
nehnutě stojí uprostřed palouku.

Strom života nadechuje vůni inspirace.
Měsíční vítr pohne každým z listů
a mohutné větve vše vyprávějí kořenům.


Lamoni je tady!
zrodila se s novým měsícem
a teď...




...se vrací.




Kořeny, jež se dotýkají
v hlubinách Země planoucího srdce prastarého draka,
tlumočí svým otcům tuto radostnou zprávu.
Lamoni je tady.
Naše víla se vrátila.
Ano je to Ona
- a zná novou píseň.




Listoví koruny zaševelí a zářivý kotouč Měsíce se usměje.




Vítej zpátky, Lamoni.


Přišla? Ona? Lamoni?




-Ano je to tak.
z velké dálky půlnočního kráteru.
Z výšky zářící Luny,
odkud Zem se jeví jako Modrý Měsíc
svítící mezi hvězdami.










Kapka vody a pár skal.
Zvolna a nezadržitelně otáčí se v Prostoru...














...A obzor, plný kráterů a moří
bílého prachu, sní tiše
svůj nebesský sen.


*












Proč právě tam, ve věčném tichu padajících meteorů?

Kam jinam než na Měsíc, odkud všichni a všechny čerpají inspiraci..

Odkud by se mohla vrátit zpět, aby se kruh uzavřel
v nekončícím tobogánu pablesků...








Je úplněk.
Měsíc doputoval do zářivé fáze
a Lamoni se podruhé narodila.















Vítr vane a listí ševelí.
Je čas se vrátit,
je čas někoho potkat.
...






Dobrý Den.