Déšť, ten mokrý geometr bez kružítka

své přesné kruhy na kaluže rýsuje.

Tuláku v ulicích už nezůstala suchá nitka,

jak starodávný věštec nebe studuje.

Kalichy deštníků se rozevřely žíznivě

a kráskám na billboardech tečou slzy.

Duhoví strážci křižovatek mrkli hřejivě,

v nich smaragdoví komáři zas roztančí se brzy.

Třpytiví sumci kloužou po mělčinách silnice,

ploutvemi kulatými rozstřikují vodu.

Za nimi tramvaj přeplněná pramice,

uvízla na ucpaném brodu.

Župánek z mraků obloha vykoupaná rozhaluje.

V zrcadlech výkladů si rozčesává modré vlasy,

po spěchajících chodcích kapky rozhazuje.

Kdo právě nezmoknul, tak neviděl ty krásy.