Po...

6 let zpátky

 Zlomil bych se tehdy v kolenou

Bez chtění k postavení bych se zlomil

A klečel k tobě – k zemi

Blíž, ale…

Místo vody jsem hledal kal

Koho jsem tehdy miloval?

Sebetrýzeň,

Jak ti neříct,

Že zapomínám kraje, které byly tebeprázdné,

Abych tě sebou miloval,

Aby voda pod splavem na Mrlině nebyla jen vypůjčený čas,

Než protečeme

Do nenávratna nás

Aby to byl do mlčení

Vchod, ale…

Tolik slov…,

Když chtěl jsem ti dát ústa, jež jsem neměl ani

Iluzí vína

Po zvětrání

Nebyl jsem!

Ani sebou

Ani svým

Nebyl jsem v prázdném sebeptaní,

V tvých plných tvarech,

Když jsem ti psal:

nemůžeš se ohlédnout, jsi proud

a já jen tichý břeh

Tolik křiku pro tichý zpěv…

Tolik sebelhaní křičeného pod vlastní jazyk

Sobě

O sobě

Když jsem ti chtěl dát svoje ústa

Vložit je do tvých

A zůstat tebou,

Když jsem ti říkal (a ústy při tom srůstal):

Tolik ticha tebe, když vstoupím,

Do toho nejkrásnějšího vlhkého okamžiku

A jsem svým mezinožím tebou

Ale hlava

Ta pozůstalá hlava před početím

Byla sebou jen

v sobě