Led chabý obestírá skály
Slunko pořádá v lesích bály
Stará kaple zas s obtíží
Se pohne úpíc ve kříži
Jak trosky šišek slétaj slova
Vyřčená navzdor síle větrů
A s každým rokem vždycky znova
Do trní shlíží oka svetrů
Jdou po stech po sušinách květů
Jdou v touze odvrhnouti stín
Jde tisíc obapolných světů
Utratit zármutek zlobu a splín
Markéta Světla Kateřina
K pohořím mlčky pevně jdou
Břímě hříchů krok podetíná
Než vykoupení dosáhnou
A břízy…
Ty které rozpustily sobě
Zlatohnědé vlasy
Rozhodí štěstí po stráních
Rozhodí náruč drobné krásy
Do vlhkých svahů montánních
A nepokojné kouře z domů
Popráší líce zmrzlých hor
Vylétnou křičíc na vrchol
Kam očištěné dívky spějí
Pak z listů něžně vyčesaných
Přestane země myslet na jih
Z maliní když pak odejdou
Se sněhy první rozklenou
