Miroslav Langer (Občasný) - 13.5.2003 > Domnívám se, že ve fejetonu se může velmi dobře i vyprávět, zvláště při pohledu na výběr zdejších rubrik (pak už zbyde jen povídka nebo životní příběh nebo ubohé próza)... Například Nepilovy texty (odborně zvané "causerie") bych tady také spíš zařadil do fejetonu, možná do životních příběhů - a sloupky Arta Buchwalda, které jsou celé vyprávěné "jako" životní příběhy patří mnohem víc do fejetonu.
Spíš mi vadí, že někdy to vyprávění připomíná a někdy právě naopak (viz hned protiklad "uvozovacího" a následujícího odstavce).
Přeskakování z tématu na téma je horší. Nemuselo by vadit, kdyby sledovalo jednu základní myšlenku. Fejeton je dost krátký útvar na to, aby umožnil autorovi projít všechno od zlých návštěvníků zoo až po zdegenerovaná panáčkující zvířata. A pokud se autor vydá touto cestou neustálého uhybání od jedné myšlenky, musí se k ní neustále vracet a připomínat ji. Pak stupňuje napětí až k pointě, která je ve fejetonu tohoto typu nezbytná. A tato pointa musí vycházet z hlavního motivu, ne z motivu, který je pouze zmíněn.
V tomto případě jsou ale některá témata jen tak nahozena, neváží se na předcházející text - a nepokračují v textu následujícím, opuštěna třeba už po dvou větách. ("Bohužel ... zlí lidé.")
P.S. Oba přechodníky máš špatně.
