Rozpuk

- tma sedá do skuliny vydlabaného stromu

- železo z louskáčku se dostalo až k jádru

- tma vězněná roletou od okna v pokoji

- snad i vesmír

      je plný tmavých zrníček

kam nic nikam nedopadá

kde se nedá nic schovat

- i kdyby se dalo,

kdo by hledal

kousek místa

tam někde nahoře

ve vesmíru

Četl jsem o rozpuku

Velkém třesku

gilotině nicoty

četl jsem o různých věcech

ale nikdy jsem nečetl o tom

kde jsem denně

neboť jediný

kdo má takové oči

jsem já

a i já se kolikrát ztrácím

ve tmě svého zapomnění

Tak kdo o tom všem napíše?