~ NEVYŘČENÉ… ~


„Pak Život na bříško si hajne,
a půjde navždy s nebem spát…
Slunce se rozloučí a zajde,
do černé poladí tvůj šat.“

I kdybych stokrát tebe chtěl,
říkal ti slova Kristova,
vzýval bych vášeň našich těl,
v bibli jsem marně listoval,

i kdybych bál se tvojí lásky
i toužně si ji přál,
na konec kráčím sám a sám;
já nechtěný jsem král!

To Bůh posmrtnou masku sejmul,
ze srdce lásku sňal...

~

Co říkat bych ti mohl víc
o nekonečném smutku bědě,
jen slza horká promluví...

O ztrátě, která nejde snýst,
co nemohu ti vypovědět,
snad unese ji tento list!

~

Že nelze bolest zachytit…
po stěnách duše stéká sic,
však steče-li ti na lože,
pak propálí se do srdce…

Ze srdce tvého blaženého
nezbylo by už vůbec nic!

~

MÁ LÁSKO!
Dnes dostal jsem tu Zprávu Zpráv!

Pánbůh se na mě rozzlobil,
nad budoucností rukou máv´,
a sílu k boji nevyslal mi,
za mě můj život odevzdal!

A řekl:

„DOST!
Už ani krok!
Už ani jeden krůček dál…“


-----------------------------------------------------------



~ KOVÁŘI MÉHO SRDCE ~
(Osamění)


Kováři mého srdce,
bijte na poplach!
Bijte jak šílení!
Že zůstal jsem tu sám, tak sám,
že srdce zkamení!

Jak balvan padám do propasti,
jak vyvrženec z rodné vlasti,
zlá samota už není klam,
k Bohu se modlím, unikám!

~

To v duši mám tíhu,
a nevím, kde se vzala,
nadohled lebkou smrtka zakývala;

nezkrotná bouře,
krvavé, dusné nebe,
můj sen je zbořen,
vždyť ztratil jsem i Tebe!

~

Zvoníci mého srdce,
tak zvoňte z plných sil!
Pro její oči, že jsem žil,
pro těch pár dechberoucích chvil.

Proč zůstal jsem tu bezbranný,
v samotě plameni,
ten žár, jak dítě naříká,
žadoní:
„Podlehni!“

~

Ač zrada v duši pálí a srdce ranila,
navěky jenom s tebou,
i když jsi zbloudila.

Chci nazpět všechno krásné,
snažme se o reset,
když vrátíš mi, co hasne,
rozsvítím celý svět!

Už vím, že nemoc uřknou
tvé rety a tvůj cit,
bez nich mám dobu krušnou,
ze snů se nedá pít.

Kde budoucnosti mrtvý plán,
tam slunce nezasvítí,
dva cizinci - Šťastna a Sám,
jen hádek krupobití.

~

Kováři! Kováři!
Bijte! Bijte! Bijte!
Bijte jak šílení!
Červánky dnes již nevyšly mi,
náš čas je v zatmění!

Být churavý a samoten,
to nejde dlouho snést,
na dotek, avšak „za plotem“:
„Za co tak krutý trest?“

~

Já nevolaný - zesinal,
vzdávám to, Pane:
„Smím?“,
byl nekonečný seriál,
boj, který opouštím!

Když láska tvá ti odplouvá,
to z lásky řekneš:
„Pluj!“

Tam na Nebeských peřinách:

„Můj Bože!“

„BOŽE MŮJ!“