~ „BRATŘÍČKU“ ~

Na Vašem pohřbu jsem nebyl, pane Kryl…
Ač zbaven starých předsudků
zahrál jsem „Manon“ na trubku,
když nemohu být s vámi...

Pak sám; opitý ze smutku,
byl jsem vám duší nablízku;
jak myška skrytá v remízku
- tak dokonale sami.

~

V hrobečku „Bratříček“ se srdcem na dlani,
puklo mu z poznání, že lidé se nemění,
že uvěřil Národu, jenž platí dokola za tu svou svobodu,

však v Boha nevěří, spíš tleská „podvodu“ ;
sedává U Vola - tam všechny křivdy nosí...
modlí se k Baťovi a přitom chodí „bosý“!

~

Zemřel jsi, poeto, ty hudče posedlý,
trubadúr umírá mladý a prošedlý,
nevěříc na změny - jeho sny zlomeny,
z aplausu do ticha... i duše dodýchá.

~

Jak verše kanou slzy mé,
jak voskovice neklidné;
v plamenech krematoria už svítá…
NE! Dnes publikum tě neuvítá!

A hlas tvůj?
tolik básní znal…
V mém srdci bude zpívat DÁL!

~

Čest tvojí památce „Bratříčku“ věřící,
ve smrti, v životě, na čáře dělící,
ze srdce, navěky, napořád, navždycky,
do mozku buší mi tvůj konec tragický;

my k tobě s nadějí „poslušných“ vzhlíželi...
chybíš nám příteli, chybí tu básníci!

Vzpomínat bude tě
TVŮJ NÁROD
mlčící!