|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zvonkohra
==========
„Ahoj Kačko, máš odpoledne čas?“ Optala se Vanda své spolužačky Kačky ze školy.
„Určitě, optám se mamky,“ bleskově odpověděla Kačka, „půjdeme hrát zvonkohru?“
„No právě, proto se Tě ptám, jestli máš čas,“ rozesmála se potutelně Vanda a otevřela penál.
„Víš Ty, co dneska mám?“
„Ukaž.“
„Párátka.“
„A k čemu?“ Začala se o ta drobná dřívka zajímat Kačka.
„Nech se překvapit a nebo, no, tak já Ti to teda řeknu, protože bych to stejně nevydržela,“ kousla se do rtu Vanda.“Táta říkal, že když byl starý jako my – no před hodně rukama, rozumíš – tak strkali párátka do zvonků. Víš, tak mne napadlo, jak my vždycky na někoho zazvoníme a on nevylézá. Víš a jak pak riskujeme, že vyleze a musíme zvonit ještě jednou, tak mu tam můžeme skřípnout to párátko hned a pak za keřem pozorovat, jak dlouho vydrží, než vyleze.“
„Bomba nápad, tak jo, „ souhlasila hned s vylepšovákem Kačka. „Půjde to ale myslím jen u těch starých zvonků, víš, jak se musí skutečně hodně mačkat. Na ty svítíci na displeji budeme muset vymyslet něco jiného.“
„Třeba na ně plivnout, viď?“ Chytla se hned slova Vanda.
„A nebo na ně něco ohmataného nalepit náplastí, aby to fungovalo jako náš prst, rozumíš?“ Přidala se hned s dalším nápadem Kačka.
„Heleď, znáš tohle: Kapabara…ho, ho, kapabara..“ roztančila se Kačka.
„Ty jo, to je dobrý, ukaž.“ Zajímala se hned o novou píseń Vanda.
Vybaveny sirkami a malými batůžky se vydaly obě kamarádky vstříc domovním zvonkům na pražských panelácích. Po minulé zkušenosti měly vyhlídnutý dům číslo 6 - Boudovi, nebo dům číslo 8 - Neradovi a za rohem stál nižší třípatrový paneláček a v něm se zvonkem, který se nedal ani přečíst, bydlela paní, která pravidelně otevřela okno a volala do ulice: „Kdo je tam? Jste tam někdó!“ a jak se jí nechtělo slézat, to samé říkala i do reproduktoru od zvonku. Holky přiběhly, řekly třeba pošta a opět se skryly za keř. Paní sešla dolů a pak k jejich radosti nadávala na celou ulici.
Párátka, kterými byly vybaveny dnes, se vešla, jak předpověděla Kačka, jen do škvírek u některých vybraných zvonků.
„Jak se to tam Vando strká,“ šeptala Kačka u domu číslo 6.
„Já nevím, zkus to takhle,“ Snažila se Vanda zastrčit pevně do škvírky páráko.
„Holky, půjdete dovnitř?“ Ozvalo se pak nečekaně za jejich zády. Otočily se a tam stál nějaký mladší pán – v džínech, vypadal v pohodě, ale i tak se obě přistižené nezmohly na slovo.
„Ne,“ řekla Vanda a vzala za ruku svoji kamarádku. Ta se cestou zasmála a když se otočila, řekla také „ne“. Pán zakroutil hlavou a otevřel si vchodové dveře.
„Tak sem půjdeme Kačko až příště, pojďme na osmičku“.
U osmičky se zadařilo. Našly dva vhodné zvonky a párátko se v nich dobře uchytilo. Sotva zmáčkly mačkátko, přitisklé kontakty rozezvonily celý dům. V jednom bytě někdo bydlel, postarší muž v čerstvě důchodovém věku měl sílu sejít a když uviděl párátka, vyndal je a šel se podívat ven, zda někoho neuvidí. Jenomže to už sešel ten druhý z druhého bytu a v domnění, že chytil viníka, se dal s tím prvním do řeči. Obě holky sledovaly celé dění z poza zíďky na elektřinu a když se Ti dva k nim blížili, sklonily hlavy a zmizely v zákrytu.
Nikdo je neobjevil a tak si oddechly.
„No to je dobrodrůžo Kačko, že jo?“ Zakoulela svýma velkýma očima Vanda.
„Bylo to o fous, pojďme dál, „ rozsvítily se nebezpečně Kačce oči a tak běhaly od domu k domu, dokud nevylezlo ven půl sídliště.
Jenomže byla tu jedna věc, které si Vanda všimnula až pozdě. Domovní kamery.
„Heleď, Kačko, máme problém,“ ukázala Vanda k domu, kde posledně provozovaly zvonkohru.
„Kdo tam bydlí, nevíš?“ Podívala se k domu Vanda.
„Ten dědek, který nechtěl minulé slézt,“ pamatovala se velmi dobře kamarádka.
A tak se obě kamarádky domluvily, že druhý den půjdou do školy raději oklikou pro případ, že by někoho potkaly. Vyhýbaly se i autobusovým zastávkám, když někdo šel naproti, ztichly a dívaly se do země.
Tak minul týden a když zjistili, že ty kamery na domech asi stejně nikdo neprohlíží, vydaly se hrát zvonkohru opět. To už byly ale chytřejší, když šly zvonit, tak si přes obličej převlékly lyžařskou šálu.
|
|
|
