TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 25.12. 1.svátek vánoční

		SEZNAM RUBRIK

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dvě roviny
Autor: PřilítliMimozemšťani (Stálý) - publikováno 3.8.2023 (19:38:25)

	Tommo (Občasný) - 14.8.2023 > PřilítliMimozemšťani> Ahoj Přilítli. Děkuji, klaním se za vysvětlení. V domácnosti jsme přes tlaky okolí úplně normálně, intuitivně "orangutani". Snažíme se být lidmi i když se to společností odsuzuje. Širší rodina ne vždy chápe. Denně bojuji z implementovanými dogmaty. Někdy nám to jde lépe, někdy klopýtneme a přes určité "jističe" jsme se zatím nedostali, vrací se. Vím o nich, pracuji s nimi. Pracuji na vymanění, dále na sobě, na rodině. Nikdo nemůže dát potomkům to co jejich matka. Pro mě to je posvátná věc. Nejsme na ty pseudo úspěchy. Míru úspěchu nepoměřujeme penězi. Jedno děvče nám chodí čerstvě na první stupeň. Vyvíjíme dost úsilí, aby se jí neusadily v té hlavičce nesmysly, kterými jí od útlého věku povinně plní. Do jaké míry se daří , ukáže čas. Minimálně vidí alternativu. Tu druhou si necháme doma, tak dlouho jak nám místní soc. systém dovolí, do povinného předškolního roku. Samozřejmě inspirace z přírody, kdy se šimpanzí mláďata dávají starším samicím do "školky" mi je přirozená. To co se masově tlačí - nepřirozené porody, injekce na zástavu laktace, ohřev Sunaru v mikrovlnce, wifi chůvičky u hlavy, od prvního dne separace dítěte do vlastního pokoje, hlavně nebrat na ruce a pod. doma nepraktikujeme. Nedivím se, že je společnost v rozkladu.. Děti spí s námi, i když starší statečně ulehá sama, probouzí se dost často ještě vedle nás. Spíše spím sám já - na základě vlastního rozhodnutí a benevolentnosti ženy. Intimní život bez problémů. Stačí nebýt sebestřednej zmrd. Děkuji sobě, manželce a vyšší moci, že při materiálním uskromnění jsem schopen rodinu svou prací zatím celkem, myslím důstojně zaopatřit. Na několik dovolených strávených v létě u moře v zimně na horách to není. Ale na starší pojízdné auto a dovolenou třeba na Mácháči na kterou se celí rok těšíme to dá. Co víc ?. Být ženou, být mužem je dnes skutečně luxus. Jsou volbou pro bohaté, zbohatlé. Ale ti hromadně jedou ty Sunary, satelity, nezájem a kyber debility. My vybíráme z toho minima možností, které máme k dispozici dle svého svědomí. Zároveň nejsme hyper ezo psychopati, kteří nedokážou dětem určit hranici respektu a slušného chování i třeba výchovným pohlavkem. Je to nutné i když krajní řešení. Psychicky je neshazujeme, nenadáváme. I když opět, někdy nějaké to slovíčko ujede. Jsou nám darem . Rozhodnutí bylo na nás. Kdo za námi jako lidské duše přijde zase na nich. Nevím, jak bychom se rozhodli dnes, ale pro mě už nemá cenu se touto myšlenkou zabývat, ale hledat cestu jak. Naším cílem je z nich vychovat silné vědomé charakterní lidské bytosti s páteří, empatií se spojením s přírodou. V dnešní době je to až nadlidský, zdá se nemožný výkon. Zisku chtivých manažerů, manažerek, kteří jsou sami umrtveny, schopni jít přes mrtvoly, vykořisťování, zneužívaní a přírodní katastrofy, protože tak jsou naučeny. Další tyto monstra naše planeta vážně nepotřebuje. Píši ti to velice v kostce a pro to, aby jsi zde měla i vyjádření průměrného člověka s průměrnou inteligencí, platem. Nevím jestli patriarchát je cestou, ale takhle když to popisuješ je to přinejmenším hodně k zamyšlení. Záleží vždy na těch konkrétních lidech, kteří mají v rukou a na ramenou tu moc, odpovědnost. S tvého popisu to dává reálný smysl a rozměr za předpokladu, že ty muži budou skutečně muži. Je spoustu míst, kde by měli být zase výhradně ženy, podmínkou je však být skutečně ženou. Rivalitu a nenávist mezi pohlavími vídávám každý den. Jako každý vnímavý. Je to tak. Hlavně se to týká osob v kancelářích a na vyšších postech. Ženy u strojů pracují ty dvanáctky z donucení. Jsou zubožený a mimoděk vysavače energií. Chvíli jsem jezdil na 6h ráno do práce MHD. Ráno jsem vstal plný energie a do autobusu nastupoval plný elánu div si nehvízdal a nezpíval. Jen se zavřeli dveře začalo pomalé plíživé peklo..., na konečné zastávce jsem vystupoval pravidelně jako 70ti letý důchodce. Raději sem začal chodit pěšky. Závěrem ti chci říci, že bych se svými potomky rád viděl v těch vizionářských 20%. Budu se za to vší silou bít, ale pokud nutně očekávanou "selekci" nepřežijeme. Usneme opět vedle sebe s osvobozujícím pocitem, že planeta je zachráněna, očištěna a dobytek bude opět volně v pastvinách. Krásný den Přilítli. Ps: GF mé pozdravy opětuje :) Tupou bezmoc vystřídala na chvíli malá euforie. Hezký to pocit. Děkuji.	Body: 5

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Tommo

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + sedm ?

Napsat autorovi (Stálý)

Addictive Zone Orbital Defender Game