|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vychytralá domácnost
------------------------
“Jsme pane velmi slušná seriózní společnost, jsme rádi, že jste navštívil právě nás. Posaďte se a dovolte, abych se Vám nejdříve představil,“ pravil muž v modrém obleku s nápadně výraznými zlatými knoflíky.
Pan Vaněk se posadil. Měl čas a v jeho pozdním středním věku si velmi rád užíval zákoutí ulic, do kterých by se byl býval nikdy před lety nevydal. Nápis „Vychytralá domácnost“ na jednom z nenápadných obchůdků ho přiměl ke zvědavosti. Vešel dovnitř a v tom spatřil tohoto zvláštního muže, který mu svým zevnějškem připomínal prvorepubliková léta.
„Dáte si kávu,“ pravil ten člověk v obchůdku a v tom se kdesi objevila mladá krásná pomocnice v modrém kostýmku.
„Ano, rád a poprosím malé preso“ pohladil svůj krátký vous na bradě ze zvědavosti pan Vaněk, „proč ne. Ostatně, v takové milé společnosti...“
„Vybral jste si dobře, pane. Nejdříve dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Václav Macek a jsem zakladatelem nové myšlenky a firmy, kterou jsem vybudoval a v jejíž prostorách se právě nacházíte,“ podal ten muž ruku panu Vaňkovi, který se následně představil tiše „Luboš Vaněk, těší mne.“
„Vaněk, to jméno je mi povědomé. Nedělal Váš otec v osmdesátých letech ve vodárnách?“ Opovážil se z čisté zvědavosti optat hosta pan Macek.
Tady něco nehraje, pomyslel si pan Vaněk. Odkud může znát tento neznámý člověk mého otce? „Ne, byl účetní,“ zalhal a usrkl krátce z bílého šálku.
„Skutečně? Kávu pijete velmi nejistě, ale to není podstatné,“ nedal se hostitel. „Říká Vám prosím něco pojem chytrá domácnost?“ Upřel zrak na pana Vaňka způsobem, který v člověku vzbuzoval až mrazení. Pan Vaněk se obával podruhé usrknout kávu a aby nevypadal hloupě, suše a skoro šeptem odpověděl: „O chytré domácnosti jsem četl několik článků na internetu, můžete prostřednictvím mobilního telefonu spustit topení, nastavit topení, rozsvítit v pokoji. A to nejen aplikací, ale dokonce i hlasem.“
„Je vidět, že jste ve věci vzdělaný člověk, pane Vaňku. Nicméně, kdybychom nabízeli pouze běžně dnes na internetu dostupné produkty, vážil byste cestu až sem, do takové zapadlé ulice? Neobjednal byste si raději produkt, který potřebujete, za příznivou cenu na dobírku? A pokud byste chtěl ještě více ušetřit a byl byste o něco šikovnější, nenapsal byste si o zboží přímo čínskému či jinému výrobci?“
„Asi máte pravdu, doznal se pan Vaněk.“
„Veškeré produkty, které nabízí v současné době trh, mají jediného společného jmenovatele. Jsou totiž závislé na..“ zmlkl uprostřed svého proslovu pan Macek.
„Pravděpodobně na elektřině,“ rozesmál se host.
Pan Macek zvážněl: „Ano, na elektřině. Na elektřině máte dnes závislé nejen elektrické kotle, žehličky, varné konvice, trouby a kdoví co všechno, bez elektřiny dnes nezažehnete ani plynový kotel, kotel na pelety, nenapijete se, neboť veškerá čerpadla ve vrtech studní jsou na elektřinu, k stávajícímu trendu elektrických aut se nebudu ani vyjadřovat. Ale to vy, jako zralý a moudrý muž vše samozřejmě víte a bylo by myslím pod Vaši úroveň poslouchat tu ode mne přednášku o takovýchto obecných věcech. Vše zkrátím.“ Posadil se naproti panu Vaňkovi do křesla majitel firmy.
„Dalším společným jmenovatelem je plátce těchto energií. Bydlíte ve větším činžovním domě? Nezlobte se za tu vlezlou otázku, je v této chvíli podstatná.“
„Ano, bydlím,“ udiveně se zadíval pan Vaněk do očí muži v protilehlém křesle.
Jen jsem hádal, neznáme se, ale jak jsem se na Vás podíval coby člověk pracující dlouhá léta v obchodě, všiml jsem si Vašich bot, vyžehlených kalhot, jak jste bral za kliku, když jste vcházel, kterými prsty jste bral do ruky šálek s kávou a ten se netřásl, nespěchal jste.“
„V pořádku, pokračujte,“ se zájmem nepřestal sledovat svého hostitele pan Vaněk.
„Kde jsem to skončil?“ Zakroutil jako želva dlouhým krkem pan Macek.
„..u toho druhého společného jmenovatele pro chytré domácnosti,“ odpověděl klidně pan Vaněk.
„Výborně, jste bystrý muž.Chtěl jsem jen říci - a tím se dostávám k tomu, čím se zabýváme, že dalším článkem v tomto spletitém řetězci je cílová jednotka, tedy jedinec, který elektřinu platí.
„Vy se tedy zabýváte černými rozbočkami pro elektrická vedení,“ zpozorněl pan Vaněk.
„Ne, nikoli, jsme seriózní česká firma, nechte mne teď prosím celý proslov dokončit,“ zavrtěl se v křesle pan Macek.
„Promiňte,“ omluvil se host za svoji přímou otázku, „jistě.“
„Podívejte se, pane Vaňku, chytrou domácnost si do svých bytů neinstalují žádní chudáci. To není jenom o tom si koupit několik žárovek na dálkové ovládání, ale k mnoha spotřebičům potřebujete natahat datové kabely, k těm někdo musí připojit řadu dalších zařízení. Celý tento systém má jedinou slabinu.“ Vstal z křesla pan Macek, vzal do ruky ovladač na televizi a tím zapnul a posléze vypnul malý televizor na stěně.
„Ovladač,“ překvapeně se na tu dnes již všední věc zadíval pan Vaněk.
„Přesně tak a jsme u jádra věci. Naše firma Vychytralá domácnost se zabývá výrobou těchto dálkových ovladačů. Je Vám zima? Má soused nad Vámi, pod Vámi či vedle Vašeho bytu chytrou domácnost a máte ve vlastním bytě zimu? Žádný problém. Nalaďte si dálkově sousedovo topení na vyšší teplotu.“
„Nejde o krádež?“ Přemýšlel nahlas pan Vaněk.
„O krádež by šlo v případě, že byste sousedovi energii bral, vy mu ji neberete, on sám bude mít v bytě teplo. Vy se jen podílíte na jeho energetických ztrátách, které by tak jak tak zmizely v éteru.“ Zněla strohá věcná odpověď.
„Na tom něco je, shodou okolností náš soused mi říkal, že něco takového doma má,“ začal se hlouběji o celou věc zajímat pan Vaněk.
„Nebojte se ničeho , jde čistě o ekologické využité energetických ztrát, o nic jiného,“ znělo ujištění majitele podniku.
„A jak, jak se vlastně…“ uvažoval pan Vaněk, načež mu do řeči skočil hbitě jako kočka pan Macek: „jak se vlastně dozvíte, které prvky chytré domácnosti má Váš soused doma a o kterého souseda jde? Že ano, na toto jste se chtěl zeptat?“
„ Přesně tak, berete mi slova z úst,“ ošíval se host.
„Rozumím, vysvětlím, nechte mne chvíli mluvit,“ jal se natěšeně vše vysvětlit pan Macek. Když uděláte s ovladačem toto…vysune se Vám..displej. Zadáte „search - tedy hledat“ a ovladač bude minutu či dvě vyhledávat v éteru řídící signály jednotek k chytrým spotřebičů ve Vašem okolí. Počkejme, dokud se přesýpací hodiny na displeji nezmění v zelené kruhové světélko. A vidíte, už..už je to tady. Přístroj rozliší typ jednotky, dále pak pravděpodobnou vzdálenost jednotky od ovladače a směr, odkud se k ovladači signál šíří.“
„Ukažte, to je famózní,“ převzal si zpět ovladač pan Vaněk. Pak se zamyslel: „Možná to bude znít ode mne pošetile..“ ztišil hlas.
„No jen povídejte, nestyďte se..“ Pobídl pana Vaňka prodavač.
„..v případě, že bych se rozhodl pro koupi toho Vašeho ovladače a v domě bych nenašel žádný signál, je tu možnost Váš přístroj prosím vrátit zpět?“ dokončil zájemce svoji řeč.
„Samozřejmě, samozřejmě,“ zvedl obočí pan Macek. Bylo chlupaté, že panu Vaňkovi občas připomínal sovu a vyvolal v něm drobným úsměv. „Na vyzkoušení přístroje budete mít měsíc. Pokud usoudíte, že s ovladačem nejste z nějakého důvodu spokojený, vrátíme Vám peníze a fertig, souhlasíte?“
„A tak, pokud jsou podmínky prodeje Vašeho chytrého ovladače takové, jak říkáte, jsme domluveni a přístroj si tedy s dovolením…koupím.“ Usmál se pan Vaněk.
Z obchodu s malou skoro kouzelnou krabičkou v náprsní kapse zamířil pan Vaněk rovnou k domovu. Uvařil si indický čaj a hned v pokoji podle příslušného návodu ovladač aktivoval.
K údivu pana Macka po měsíci zazvonila u krámku Vychytralá domácnost dcera pana Vaňka, Julie.
„Dobrý den slečno, co Vás k nám prosím přivádí?“ Zeptal se se zájmem, jako obvykle, příchozí zákaznice majitel firmy.
„Tatínek,“ sklopila oči k zemi Julie.
„Tatínek? Co se prosím stalo tatínkovi?“ Podivil se pan Macek. „Znám jej?“
„Ach ano, znáte, byl tu u Vás před měsícem a koupil si u vás toto. Nesu sem tu věc tajně, nezlobte se, ale ráda bych ji vrátila.“
„A pročpak nepřišel Váš tatínek? V domě žádný signál nenaměřil, je to tak, že?“
„Ale právě naopak, naměřil tam toho až moc. V celém domě lidem zapínal a vypínal topení, žárovky, dokonce našel i signál na myčky na nádobí. V našem vlastním bytě vypnul vše elektrické a popravdě řečeno, úsporu v energiích jsme zaznamenali až na to…“ ukápla Julii slza.
„až na co?“ Neuvěřitelně hleděl na přiléhavý sportovní oděv té jemné příchozí bytosti pan Macek.
„Až na to, promiňte, až na to…že se zbláznil. Nejdříve se radoval, jak mu vše funguje, jenomže potom se v něm asi hnulo svědomí či co, zřejmě se bál, že potká třeba nad námi pana Holoubka – to je takový chlap, který chodí akorát venčit toho svého buldoka, kdoví, zda má nějaké zaměstnání. Pan Holoubek nám vytápí díky Vašemu chytrému ovladači strop. A nebo snad se bál i sousedek, kterým jen tak z dlouhé chvíle rozsvěcel v bytě už v šest ráno, aby prý nezaspaly do práce.“
„To je dobrý,“ rozesmál se pan Macek, „ omlouvám se,“ hned na to zvážněl.
„Vy se mi smějete, ale včera odpoledne vyklidil špajz, kompoty nám naskládal na balkón, že už nemáme ani místo, kam si pověsit prádlo a když mu maminka nadávala, zamkl se uvnitř. Dnes ráno se na špajzu objevila cedule „Ředitel domu“, viděla jsem ho, jak se doplížil do kuchyně pro kafe a už zase zmizel v té své díře.“
„Dobře, ale když byl Váš pan otec uzamčen v tom špajzu, jak jste se dostala k ovladači?“ Vyzvídal pan Macek.
„No jak by, čekala jsem, až půjde na záchod. To on totiž musí. Jen jsem uslyšela ventilátor, popadla jsem ovladač a nesu Vám ho. Kolik za to prosím ten blázen dal?“
„No je to takový neobvyklý případ, řekl bych,“ zauvažoval pan Macek. Jsme solidní firma a pokud je tedy situace taková, jak říkáte, peníze odešlu zpět na účet Vašeho pana otce. Platil naštěstí kartou, jinak bych si nevěděl rady, jak vše vyřešit…alespoň trochu, zákonně.“
A tak pan Macek převzal výrobek své firmy a zamknul jej do skladu, na němž byla malá cedulka „Ředitel domu“.
„Odkud máte tu cedulku?“ Zpozorněla Julie.
„Ale z vodáren, vzal jsem si ji na památku, dělával jsem tam s nějakým panem Vaňkem a Váš otec mi ho prostě připomněl. Tuze zvláštní člověk byl ten pan Vaněk.
„A co tam prosím Vás pěkně ten Váš kamarád dělal?“
„No měl na starosti vodní uzávěry, když už měl odejít do důchodu, bylo nám ho líto. Jenomže on byl takový zvláštní, zamkl se v té místnosti a lidem tajně snižoval tlak vody, prý, aby ušetřili a ty údaje si zapisoval do tabulky v sešitě. No, než na to naši technici přišli…“ To vám byl zvláštní člověk.
|
|
|
