KUNDA A POETA


Mám ženu zlou a hnusnou jako prdel,
neumí vařit a chlastá víc než já,
uslyší každý z našich vypitých hrdel,
že lidi jsou jen ksindl, jen sajrajt;
kdo se ptá...


Už ani nešuká a málokdy se meje,
má nohy špindíry, msta z jejích očí zří,
o lásce, když jde řeč, jak hovado se směje,
čumí jak puk, a taky hovno ví!


Je unavená stále a chrápe jako pazdrát,
občas mě zbije - já pádnou facku dám,
pes v zoufalství svém chčije; a co má dělat, kastrát,
i já už se tak cítím, svůj rozum postrádám.


S každym blbem mně zahne, když kaček nemajíc,
něco z ní hustě táhne a z kušny cosi čpí,
proč kráva si mě vzala - však sama neznajíc,
fest říhá, tetka, prdí - jak utopenec tlí.


Je dražší nežli kurva a ráda má jen sebe,
čumí na samý sračky, namísto Macbetha,
prostě jsme si zbyli, snad za to mě tak jebe,
ti dva, jež Bohu spílaj...
KUNDA a POETA.