~ OSLÍK ~


… pak zahlédl jsem střelu,
když blížila se k mému čelu…

tu vzpomněl jsem si na Svobodu
- jak mu bylo… v Jevanech…
kterou si asi v duši hrál?

A stalo se, že v sebeklamech;
v tom žhavém čele středobodu,
maličký oslík z prachu vstal!

~

Už tříštivá ta mrška horká
prošla mou lebkou bzučící,
nezvyklý dárek pro Amorka,
ťala se do zdí, ambicí.

Do citů v kterých jsem se topil,
ve kterých tonul ideál,
Pánbůh mě asi nepochopil...
Ďábel mé srdce rozerval!

Vzala si Malost našich třenic,
bolest utkanou hříšnicí;
jak žena do očí mi hledíc,
za zády zradu kující…

~

Když kulka lásku udusila,
tak oslík ve mně život vzdal,
kde marný boj, tam schází síla...
jak já se v slzách zajíkal.

Naposledy si povyskočil,
prudce svou hlavou potřepal...
smrt bude pro nás lepším kočím;
abych ho rychle osedlal!

~

Slabosti hlasy se nám chvěly...
Svou něžnou šíji k zemi sklonil
oči se střetly, potemněly,
a já se za oslíka modlil.

... ještě o pohlazení loudil,
a bál se, samoty se bál,
v tom Smutek nad Smutek se zrodil…
... tenoučce sbohem zahýkal.



ps-ty tři tečky tam, Bohuňko, nejsou bezúčelně...