|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
MINULOST. PŘÍTOMNOST. BUDOUCNOST.
Stojím na neznámém místě. Ohlédnu se a spatřím bod. V něm zasazená tabulka s nápisem Minulost. Nápadné se jeví, že ukazuje další s nápisem Budoucnost. Žasnu, že si v pravidelných intervalech mění místa, smějí sobě navzájem, slyším padat urážky, nikoli primitivní, přisprostlé, nýbrž takové, aby co nejvíce bolely, cizelované, umělecká díla,..., a co já?!..., stojím mezi nimi, nakonec docházím ke zjištění, že mohu být rád za to, co jsem. A co dál? Nechci být jako ony. Proto se nadýchnu, zavřu oči a rozfouknu polibek. Neznámý na horizontu jej vezme, pohladí, vloží do koše a roznáší po světě.
Spatřím postavy. Stojí zde celý svět? Uchopím nejbližší za ruku a šeptám několik barevných slov. Postava vzhlédne a odpoví černobílým pohledem. Otočím se a prchám pryč. Zavrávorám pod štulci pohledů a sklouznu na cestu Nejistot. Všechny se tváří jako Jistoty. Chvilku si mě přehazují, až se mi podaří utéci. Při běhu vytahuji bílý šátek a mávám na všechny strany. Proti stane bílý les snášející se pomalu k zemi jako sněhové vločky. Náhle zešednou a nastává tmavší etapa života.
KONEC.
|
|
|
