Pazměť

Stál jsem bez pohnutí

v půl třetí v noci na dálnici

potkal ji tváří v tvář

do očí zíral kuně či kolasici

Před chvílí ve škarpě

šelest ve křoví, pak rána

snad holátko vyděděný

a já šel dál do bíla rána

Všechno, co víme my o tom holeti

všechno, co po něm zůstalo v paměti

záchvěv jen ve větvích a jeden náraz

Všechno, co zůstane v paměti po nás

vše, čím se pyšníš, všechno, co konáš -