|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Já. Já? Já! Vycházím, spíše vybíhám. Volím několik nejistých skoků. Jeden se schovává za ostatní a za zády se jim směje. Přede mnou se objevují výčnělky, jež se mění v kopce, aby se opět zmenšily. Domlouvám jim, ať zůstanou v novém hávu, ale neposlouchají. Jsme navyklí, šeptají, poté se rozesmějí, zmenší a stanou nejspokojenějšími. Dálné lesy poskočí, otevřou srdce a z nich vyjde Krása. Pohlédne na nedalekou dvojici a přivřením víček vytváří průsvitnou mlhu. Oba o cosi klopýtnou. Tím se připomene paměť stromu. Signály pomocí větví lásky, prvních pohledů, dotyků, nesmělých slůvek, jež v nich košatí, uzrává ovoce,..., oni je sbírají, dávají sobě navzájem a vše stvrzují polibky.
|
|
|
