|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Panoptikon
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 31.5.2022 (09:06:28)
|
|  |
Panoptikon
Čaj je magie. Byl za mnou manažer, udělal jsem mu Pu Erh Shai Qing sušený sluncem, druhý nálev (ten první jsem předtím vypil). Dali jsme v pohodě čaj, pokecali a vykomunikoval jsem se z průseru – měl jsem šéfovat třem lidem a vykroutil jsem se z toho.
Šéf bejt nechci a nechci komunikovat s lidma. Chci bejt jenom lopata za větrem, psát texty, občas kecat do grafiky a občas něco vymyslet. Den před koncem zkušebky je jednání tímto stylem trochu riskantní, ale já tady žádnýho manažera dělat nebudu – je to třeba říct hned, to dva dny prostě nepočká. Co na lidech často oceňuju, je upřímnost a sebereflexe. Manažer mi pak říkal, že si na někom potřebuje vybít zlost. A že ne na nás – ale na externistkách. Dal jsem mu nějaký bylinky na psychiku a zase čaj.
Termoska, konvička, podšálek, lžička, hrníček od kolegů z před-před-před-před-bývalé práce, čajový teploměr. Moje alchymická laboratoř. Čajová alchymie v práci. Dva volné stoly. Mám tu místo, kolegyně utekla. Chleba se nepřejí a dračí studna se nepřepije. Přežil jsem zkušebku, ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni. Na skleněné openspacové dveře jsem si nalepil „JAZYKOVÁ PORADNA – PSYCHOLOG A ČAJOVNA“. Odpovídá to. V práci jsou věci, které vás baví víc a které vás baví míň. Mě baví bejt psycholog a čajovna, ale musím tu psát i nějaké texty.
Já si tu jen si pouštím black metal, při příchodu manažerů na vizitu jej decentně ztiším, nerýpu do vosích hnízd a třetí den testuju dokonalou přípravu tchaj-wanského oolongu Dong Ding Chin Xin. Čím dál víc mě teď bavěj tyhle hutný, plný, hladký oolongy. Asi jak byla dlouhá zima, vnitřní i vnější. Formosa Lu Gu Oolong Dong Ding z kultivaru Chin Xin – mírně oxidovaný (10-15 %). Oolong je něco mezi zeleným a černým čajem.
Vím, neumím vařit nic moc jinýho než čaj (a je mi to jedno), ale tohle dělám dobře. Na čajích mě baví, že je s tím trochu šamanismus, vychytat u každého typu/kultivaru čaje přípravu (množství lístků/vody, dobu louhování, teplotu vody – to je takový ten trojúhelník jako u focení – clona, čas a citlivost). A baví mě i, že se s tím někdy moc neseru, a každej čaj pak chutná trochu jinak.
Kolegové ke mně chodí na čaj rádi, dělám gong fu cha rituál a nalévám všem postupně a poctivě, každému stejně. Rád všechny vyslechnu, rád řeknu svůj pohled na věc, rád se i někdy z něčeho vykecám. Jsem tu místo hospody a úspěšně rozvíjím kofeinovou závislost a závislost na osobních rozhovorech u jinak pracujících, kafujících a skypujících kolegů a kolegyň. Jsem pozitivní deviace, která se možná jednou stane normou. Třeba si tu nadpoloviční většina zaměstnanců udělá taky čajovnu. Je vždycky dobrý se podílet na firemní kultuře a panoptiku.
Zítra mám být na pohovoru, ale tentokrát na druhý straně stolu. Je to zajímavá zkušenost vidět to z druhé pozice. Nežebrám o práci, práci nabízím. Stejně jako jsem kdysi maturoval a pak seděl u maturit jako přísedící. Vždycky mě štvalo, jak si všichni lustrujou potenciální zaměstnance na Facebooku a podobně, a teď to dělám taky. A z těch lidí teda nejsem nadšenej. A to jsou to dost různý osobnosti. A, co čtu, co píšou, je to vlastně jedno… Někdy je lepší se na sociální sítě nedívat ani na známý a lidi, o kterých si člověk myslí něco dobrého. Někdy je fajn mít pár iluzí, nebo naopak neupadnout do bahna předsudků a odsudků – a z pozice nezdravého sebevědomí nebo určité moci je to hrozně jednoduchý. Tak zítra u jednacího stolu.
http://aaen.sweb.cz
|
|
|
