Prázdno v hlavě mám,
Až na ty divný tlaky
Nevím co bych psal
Jsou to všechno keci
A slova jen prázdný znaky
Naučený fráze, co poskakují v kleci
Psát báseň, určitě bych lhal

Myšlenky a pocity, co smažej se jak v kotli
Chtěli by na vzduch a nemůžou ven
Pravda je jen uvnitř, tam kam nikdo nevidí
A to všechno okolo, je pokroucenej sen
Sen co si v něm všichni hrajou
Na to že si rozumí

Tak ani Ty, nebudeš znát nikdy víc
Než to, co věty s sebou nosí
A neuslyšíš už na tomhle světě skoro nic
Z toho co bych ti chtěl doopravdy říct