|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vycházím z domova, první schod mě povzbuzuje v cestě, předává pozdravy šuměním větru, ozvěnou manželské hádky, další schody odrazují, vévodí jim jeden polorozpadlý, klopýtám přes, schod se mění v prach, chrstá jemný produkt do očí, vymývám jej vodou z přistaveného vědra, rozhlížím se kolem, tiše našlapuji na špičky, a konečně stojím na ulici. Rozhlížím se, napínám smysly, měním v Tarzana, džungle přede mnou se mění ve vagínu, procházím jí, odrážím od stěn, dotknu se poštěváčku a ocitám se opět na ulici.
Pokračuji dále a shlížím na vše nekonečné s puncem konečnosti. Lepí se na mě lidé, domy, zvířata, mění se v barvy, sdělují spoustu informací. Jednou z nich je cesta ke slunci. Navrhuje ji dvojice, již odněkud znám. Mění podobu v zástup zvířat, jež mě vedou za ruku k propasti. V ní se nachází bezpočet sítí přísně natažených, bez ok, propadávám jimi na samé dno a po chvíli jsem s pomocí, mně neznámého druhu, opět na ulici.
Pokračuji směrem k slunci. Místo něho vidím otevřenou ránu. Přiblížením se vzdaluje, na okrajích se objevují jemné kresby, poznávám v nich vlastní pokusy o zobrazení světa. Jedna se zasměje, vycení zuby a zmizí. Vzápětí se opravená vlastní rukou objeví, proti ní zjevuje svět původní krásu. Obklopuje mě spousta postav, jsem objímán, líbán, zaplavován mořem lásky. Kresba nade mnou znovu zakrouží a vstupuje navždy do mého srdce. Věřím, že zůstane, šeptám potichu.
Náhle se z ní vyhrne krev. V kapkách zahlédnu jednu, jež připomíná dobré a špatné vlastnosti. Je rozdělena na dvě nestejné části. Větší část je až po střechu napěchována vlastnostmi kladnými. V jednom z koutů se krčí skromnost a obětavost. Povzbudivě na ně mrknu a ony nejistým úsměvem odpoví. Otočím se ke druhé části a odtud zavrčí závist s pýchou. Prchnu před nimi se sladkým vědomím převahy první půle. Vtom se zarazím. Na hranici obou se pohybují různou rychlostí, směrem, posunky, výkřiky, náznaky řeči dvě barvy ve světlém a tmavém odstínu. Vzájemně do sebe vplouvají, stírají hranice. Najednou vše prohlédnu: Přetvářka!
|
|
|
