Od prvního pohledu to vím.
Tvoje náruč ke mně je ten správný klíč,

té lásce v očích vepsané nejde odolat,
stejně jako kyvadlo osudu v půli cesty nezastavím.

Společný smích je droga, co v žilách dvěma navždy může kolovat.

Dál tedy přikládám,
přestože toho ohně vlastně bojím se.
Dokud srdce hoří, povoluje se prý bláznům celodenní snění.
Hádáš mě, i já hádám,

však co jiného mohli bychom, na tohle lék prostě není.
         
Stejní i odlišní, s odvěkou touhou po přístavu,
ruku v ruce tápeme tmou.
Se záblesky bludiček vykrádáme souřadnice spánku lesů 

a já už nedokážu utéct, ztratit se Ti v davu.

Nezbývá než věřit, že tenhle zázrak lásky ještě unesu.