Když tak přemýšlím o životě, tak kdy jsem byl vlastně šťastný? Jestli vůbec někdy, tak jen pár chvil na které si už ani nevzpomenu. Po tom, co jsem slyšel od těch budoucích diktátorů naší nastupující vlády, tak vím, že konec mého života a patrně dlouhá léta vašeho, je pryč, je ztracený čas. Opět platí, že ti méně přemýšliví, kteří se umí podvolit násilí, ústrkům, šikaně a teroru, budou šťastnější, než ti druzí. Nesoudím... povahu člověka nezměníš, odvahu buď máš, nebo ne, obávám se, že za sebou ještě prásknu dveřmi, protože já ovce nikdy nebyl.

Báseň je o tom, že zázraky se nedějí a je marné na ně čekat, což je ovšem názor depresivního realisty, nazdar!



~ZÁZRAKY~



Do noci civím, a vím!
Tentokrát jsem to vážně přešláp...

Někdy si toužíš pomoci sám;
někdy Bůh praví:
„Neprominu!“

Je zatraceně těžké žít život
samý přešlap.
Žít život plný malérů
a tíhy bolestínů.

Stejně zas ráno procitneš
a neuneseš vinu!

~

O.K.

Už vůbec nic se nestane
a zázrak nepřichází...
Někdy se sami trestáme,
„cesta“ je anabází.

Pravda je krutá pro muže,
když zázraky se nedějí,
darmo je čekat na růže,
v poli, kde ptáci nepějí...

~

Jak šeptával mi Šalamoun:
„Život je marnost nad marnost“;
a já bych řekl: „Na prd.“

Je bláhové a zbytečné
chtít přelstít vlastní smrt!