Když už jsem doma sám, ztrácím se v ozvěnách tvého hlasu. A i když je venku mezi námi bouřka, v pantoflích mi lezou mravenci, na stole se válí líne okvětní lístky z růže pro tebe, v kapse roztrhaná jednosměrná jízdenka k tvému chladnému srdci, na prstech zbytky tvé něhy, tak přesto všechno se mi po tobě stýská. Vzduchem se válí tvůj parfém, na chodidla se mi lepí vlasy anděla, v polštáři je obtisknutý svatý obrázek z tvé rtěnky, ze zdí se občas ozývá tvé jemnojemné ještě, a z lógru můžu číst že už nepřijdeš. A přitom mi dost chybíš.