Jak jsem psychicky viděla kosmologické reálie během procesů čarodějnických
multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

Během svého příběhu války proti temnému impériu Drakoniánsko – iluminátských struktur jsem
postupem času docházela ke spojenectví s čím dál většími a monumentálnějšími a troufalejšími
sférami a dimenzemi a celky existence a bytí.
Když jsem pochopila, s kým vlastně mluvím, že s Galaktickou federací a zvykla jsem si že vlastně
bojuju za Galaxii, tak jsem brzy přišla na věc, že to je málo. Že Galaxie nestíhá. Začala jsem se
tedy ze začátku skromně, opatrně a rituálně seznamovat s naddimenzionálními – rovnou
vesmírnými sférami. Tou dobou jsme honili vesmírný vir se sekáčkem na maso, nebo on nás, bylo
to napínavé období a já pořád hledala, kdo by ho chtěl. Nikdo se nehlásil, až jsme rozhodli, že ho
z toho vesmíru dostaneme. Spojili jsme se všichni, všechny sféry, vesmír sám, celý náš vesmír,
se snažil a ne, nestačilo to.
Pak jsem viděla, že má náš vesmír někdo na stole a inteligence samého kosmu si s ním dávají práci,
aby ho dostali z tohoto průšvihu. A tak jsem se nakonec musela osmělit a nebát se spojit rovnou
se Stvořitelem – nekonečnem, věčností a bytím.

Naštěstí na tuto fatální finální dimenzi konečně už nepřítel zabral, NWO a Drakoniáni se začali
stahovat, tohle se jim už nelíbilo, moje nová kamarádka – černá díra nekonečna Kálí – jim už začala
doopravdy lézt na nervy. Škodila jim, ničila jejich struktury. Začali řvát a vyšilovat, skončily jejich
rozchechtané doby, kdy se bavili tím, že mě můžou týrat.
Pořád mluvím o jejich napadání pomocí mimozemských technologií, které jsou parapsychické
a umožňují si hrát na démony a zlé duchy, pokud se to pojme hodně nevkusně, což iluminátské
temné impérium, kterému vévodili Drakoniáni, bylo – nevkusné, tyranské, terorizační.
Viz. mnoho předchozích dílů.
Finální fatální naddimenze samotného Stvořitele nekonečna už na ně zabrala.
Lidská hlava taky už nic dalšího ani nevyplivne. Nekonečno, věčnost, bytí – víc není, víc neznám,
víc jsem nevymyslela a naštěstí to stačilo. Kdyby ne, tak už mě donutili se zabít.
Teprve propojení s touto nejtroufalejší dimenzí mě osvobodilo z teroru. To se týkalo i Galaktické
federace. Stále to ukazuje jeden zákon – že spojení se Stvořitelem je nutné, pro dlouhodobější
udržení se v poli vědomí a rozvoje. A k takovému spojení je třeba dodržovat kosmický zákon,
který se dá najít hlavně intuicí, instinktem, rozhodnutím dělat věci správným, ryzím způsobem.

Fraktálová struktura je funkční, je to pravda a realita. Z naší dimenze vnímáme jen zlomek bytí.
Velice záleží na příslušnosti k duchovní matrici. Naše duchovní matrice – lidská – je napojená
na humanoidní bytosti typu Elohim a to jsou ti, co respektují kosmický zákon a podporují lidi.
Elohim jsou naše naddimenze – andělé. Jsou milující, vstřícní, vůči nám benevolentní a chtějí nám
pomoci. Myslí to s námi dobře, chtějí nám pomoci ke galaktické éře, udržitelnému vývoji v rámci
galaxie.

Bytosti, ktreré se zaprodaly proti lidstvu, satanisti z lidské rasy a ilumináti z mimozemských ras,
se „prodaly“ do jiných duchovních matric. Drakoniánských – do Impéria temnot.
Tam je každá naddimenze krutější a nehoráznější. Zlejší a nemilosrdnější.
Sotva takový nebohý satanista na pokraji svých duševních sil prolezl jedním „levelem“,
úrovní temnot NWO, do které se upsal, další úroveň, naddimenze, byla likvidační.
Nás – hodný lidi – čekali „andělé“ - Galaktická federace – a pak i skuteční andělé, co nám pomohli.
Satanisty čekala ještě větší hrůza, než kterou si dokázali představit. Takový je systém fraktálů.