|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Šedě nás zármutek vypůjčil
černě do sebe ukládá
jemně zdvih' vzhůru zatočil
na křídlech přízrak ukládá.
Koltoči osudu roztoč se výš
barvy své podej nám dlouze a blíž
světlounké občas vydechnou
v mracích ty tmavé zavzdechnou.
V kolotoč světa usednu
zahlédnu tmav a sám sebe
v cinkotu světel vystoupím
pohlédnu na tebe sebe.
Třpytem se všechno pochlubí blýskne
oči úlekem až zavřené
svět třískne pohledem v povrch i hloub
oči dokořán otevřené.
Dopsána pomalu kniha ku konci
otevřen svět ve mně v sobě
bychom šli osudem v kruhu i vpřed
dále a dál život šeptá nám v každé době.
|
|
|