TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

		Próza

>		Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Předprodej mé knihy Protože neexistuješ
Autor: Vopice (Občasný) - publikováno 28.6.2020 (10:34:51)

Zdravím všechny totemáky! Několik let zpátky jsem na Totemu hojně publikovala a teď mi může vyjít kniha!
Ve vydavatelství Pointa právě běží její časově omezený předprodej, v kterém si můžete koupit nejen knihu, ale i různé odměny včetně origoš triček s úryvky z mých básní.
Nákupem přispějete na náklady se samotnou výrobou. Pokud se částka nevybere, kniha nevznikne a vybrané peníze se vrátí zpět ke svým vlastníkům.
Kniha se jmenuje Protože neexistuješ. Já bych jí ale přála pravý opak. Aby existovala:) Pokud byste jí to přáli i vy, jukněte, prosím, sem: http://bit.ly/KupNeexistujes
Z celého svého vopičího srdce děkuju všem, co mě chtějí podpořit!
A pokud by chtěl někdo nahlédnout do zákulisí knihy: https://stepfordskavopice.wordpress.com/2020/06/26/zpoved-a-zakulisi-knihy/
Díky!

Poznámky k tomuto příspěvku

Sallybill (Stálý) - 28.6.2020 > No, držím palce a předem gratuluju. Příspěvek neslibuju ani nepopírám.		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Vopice (Občasný) - 28.6.2020 > Sallybill> To bohatě stačí!:)) Díky!!!

		<reagovat

	Sallybill (Stálý) - 28.6.2020 > Vopice> Právě se dívám na tvý věci. Ty jsi inteligentní básnířka která patří do knih. Až si udělám čas, půjdu na ty odkazy. Zlom vaz.

		<reagovat

vlas.ta.há (Občasný) - 28.6.2020 > Něco si od tebe ještě načtu ... :)		Doporučil

		<reagovat

Čtenář - 28.6.2020 > Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti

		<reagovat

Čtenář - 28.6.2020 > Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti

		<reagovat

Čtenář - 28.6.2020 > Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti

		<reagovat

Čtenář - 28.6.2020 > Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti

		<reagovat

Čtenář - 28.6.2020 > Kdo nemá argumenty, používá nadávky. Vulgarita je projev slabomyslnosti

		<reagovat

Čtenář - 29.6.2020 > Předpokládám, že básně v této sbírce nebyly napsané „na jeden zátah“, ale vznikaly v průběhu určitého času. Budiž mé hypotéze oporou neznatelná, až nahodilá, „příběhovost“ jednotlivých básní, seřazených tak, že máme po dočtení dojem, že jsme byli přítomní velmi soukromému příběhu. Název sbírky dobře vystihuje její hlavní tematické vymezení: psaní básní jako vyjádření a katalyzátor hlubokých vjemů a rozjitřených emocí. Škoda, že Jiří nenašel odvahu zařadit úvodní, a vlastně titulní, báseň Pero a slzy také na úplný konec. Mohl tak potvrdit jednu pravdu; že tvůrčí člověk má potřebu a přetlak své boly a radosti transformovat do uměleckého díla. Nikdy se mu to ale vlastně nepodaří. Je to totiž nekonečná cesta, kterou například dobří básníci podstupují znova a znova. Po dopsání básně jim mohou zůstat na tváři zase ty slzy - a pero na stole, připravené zase psát. Tomešova poezie má opravdovost a naléhavost mladého, ve světě a ve svých pocitech ztrácejícího se, kluka. Jiří nemusel sahat po expresivních výrazech, ani scházet do slzavého údolí, aby mohl vyjádřit zmatení, hledání, trápení, vztah ke smrti, milostnou extázi a pochybnosti teenagera, který stojí na startovní čáře dospělosti. Místy jako by ale bohužel volil opačný postup; s liknavostí volí výrazy, které nesouzní s poselstvím některých básní a srážejí je tak někam dolu, kde by taky mohly zůstat ležet zcela nepovšimnuty. Tahle pohodlnost se projevuje v nadužívání archaismů (lapit, pravil...), koncovek infinitivu –ti, podivný slovosled (Stínem nese se snob..., Hrobu ticho prořízl výkřik... ) a ve výsledku jsou to někdy podivné rýmy. Navíc chatrná tisková příprava sbírky srazí několik básní téměř na kolena. Pokud odhlédneme od těchto kazů, setkáváme se s autorem, který nám několika způsoby dává nahlédnout do svého srdce, do tajemství své mysli a labyrintu své duše. V básni Bití času si velmi cením až erbenovské baladičnosti. Hodiny bijí / -BIM... BAM- / Jediné co vidí, jak potichu / umírám. / Ručičky tikají / -TIK, TIK, TIK-/ ptáci venku vzlétli / nezbyl ani jeden z nich. / Kyvadlo se kýve, / ........................... / Strom se větrem hýbe. / Smrtka s kosou ve dveřích. Působivé je i letmé navštívení romantika Karla Hynka Máchy v básni V hlavě. „... láska je člověku co věznice, / okovy na duši a srdce dělí se...“ Tyto návštěvy klasiků jsou samozřejmě jenom vzácností, protože Jiří je především svůj. Dokazuje to nejsilněji v mé oblíbené básni JK, kde skvěle využívá zkratku: „Milenci v mechu. / Tisíce vzdechů. / Bez dechu. / V lehu. / Něhu. Nebo v básni Snad z hrudi nevyskočí vytváří atmosféru a namíchá k ní něhu s krutostí: Šepot a dotyk, / očí pohled, / lehni si na zem, nedělej povyk / luna už ztratila nad námi dohled. A konečně působivost některých básnických obrazů: Lepím na stěny zežloutlé jizvy. / A do zbytku těla stíny malují / zbytečný kraj v básni Malování. Čtenář Tomešových básní se nemusí brodit žádnou změtí nejasných metafor a nepřipadá si jako luštitel složitých křížovek. Jiří nám otevírá svoje srdce a my k němu nemusíme hledat klíč, protože nám ho sám vkládá do dlaně. Mohlo by se napsat: pořád ty samé problémy, s láskou, s holkama, klukama, „přítelíčkování“ se smrtí a hledání Boha o pomoc. Ne. Každé srdce je přece jiné. Každý bolestný i radostný prožitek je odlišný a každé nalezené štěstí je původní. Žádná otevřená zpověď dobrého básníka není stejná. Jak jsem napsal na začátku zamyšlení nad Tomešovou sbírkou, jde ji číst také jako příběh. Pravidelně se opakující motivy a návraty k některým obrazům a vjemům vytvářejí pro pozorného čtenáře skrytý příběh jednoho mladého citlivého kluka, který nás vede s rozsvícenou lampou, pod svitem Měsíce, v záři Slunce a v doprovodu přítele Boha hustým lesem a cestami svého nitra. Hledíme s ním k nebi, kde nateklé mraky co chvíli spustí déšť, aby ten smyl všechny těžkosti a strádaní. Díváme se pod sebe na zem a šlapeme do špinavé kaluže, a na tom místě slyšíme rozhovor se zakalenou louží: ...“Jsi plná neštěstí,/ a přece nepláčeš!“/ „Život je nádhera, než slunce mě / vysuší, / chci si ho užít!“ Necháváme si vyprávět o prvním milování, které nebylo tím, čím mělo být a cítíme při tom pod nohama vlhkou hlínu, nasvícenou studeným svitem Měsíce, a ještě horký zválený mech. Když se ale přiblížíme na konec putování, na obloze spatříme Slunce a Měsíc, jak jsou najednou spolu a vedle sebe. Oba jsou rozdílní, / jeden modř a druhý zář, / láskou jsou opilí, / však bez sebe truchliví... Shlédneme znovu na zem a zjistíme, že stojíme v lese, kam se kdysi chlapcova bolest uchylovala do své samoty a hledala naplnění lásky. Ale tentokrát jsme na Měsícem osvícené mýtině a vnímáme, že láska a touha dvou milenců tu konečně našly svůj prostor. Ale něco za něco. Bez stromu – přátel. Lesy / nám mýtí. Spustil se déšť a my se schováme do kostela, který jsme před tím jen obešli, a šli dál. Teď se tam chce totiž básník před lijákem schovat. Už ví, že provazy lijáku nesmyjí jeho bolesti a trápení. Může to být jenom hluboká vroucí modlitba. A přítel Bůh? Konečně má taky jméno: Amor! Jako bonus je do sbírky zařazena báseň Omluva vlasti, omluva lidu (Poslední slova E. Háchy před jeho věčným odchodem podle J. Tomeše). Ačkoli se může „na první dobrou“ zdát, že se tato poměrně dlouhá báseň vymyká z koncepce celé sbírky, podle mě tomu tak není. Je totiž upřímným soucítěním s chybujícím člověkem, který umírá sám a většinou národa zatracený. Tomešovo hluboké souznění a básnická suverénnost v této (téměř) poémě překrývá i jistou kompoziční děravost a nabízí vskutku neobvyklý zážitek na závěr. „Když se mě zeptáte, co je moje poezie, musím vám odpovědět, že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie, kdo jsem, řekne vám to.“ Tahle slova chilského básníka, novináře a nobelisty Pabla Nerudy (1904 – 1973) si Jiří Tomeš zvolil tak trochu jako vysvětlující motto ke své sbírce. Jiří nám skrze svoje básně řekl o sobě hodně, možná to tak ani nezamýšlel. Jejich přednostmi je naléhavost, s jakou sděluje, kým je a co cítí. A také poctivé hledání (a nalézání) básnického výrazu. A to vlastně v přímém přenosu. P.S. Sbírku básní Jiřího Tomeše Pero a slzy si můžete zakoupit ve slánském antikvariátu na Komenského náměstí.

		<reagovat

	Čtenář - 29.6.2020 > čtenář> Oni ti juliáne totemané nedávají body, viď? Nevděčníci, neváží si Mistra. Takže se msti. Mocinky hezounký člověk si, jen co je pravda.

		<reagovat

	Čtenář - 30.6.2020 > čtenář> Ty máš drajv jak Mystikus

		<reagovat

	Čtenář - 29.6.2020 > čtenář> DRŽ HUBU ZMRDE! MNĚ JEDINÝHO DOPORUČUJE REDAKTORSTVO, NIKOHO JINÝHO. TAKŽE ZÁVIST, CO? HEHE HEHE MUHEHE

		<reagovat

Zeanddrich E. (Občasný) - 6.7.2020 > líbí se mi Tvá poesie:) Mohla by jsi, už i jako akt milosrdenství :), ..., občas zase něco ..pověsit i na Totem :)		Doporučil

		<reagovat

	Zeanddrich E. (Občasný) - 6.7.2020 > Zeanddrich E.> Ovšem název té sbírky je rouhavý a rouhající, ..., ale je fakt, že nevím, z čeho vychází

		<reagovat

Megaira (Občasný) - 7.7.2020 > minimálně nese sbírka moc pěkný název... podívám se

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game