Lampa rozluky

Černou lampu rozluky

jsem za dnešek zažehl

před dlouhými roky:

otáčej stránky zpět

a přilívej olej

Nenechal jsem se opít

květem střemchy

přidusit záparem jara

nanejvýš jihávám

nad novorozeňaty listů

Obloha mého srdce

je šedá a pod ní

v mohylách na mysech

spíš prokleté meče

Věčně voda splazy

po jezu klouže

jako kdyby

obíhala v kole

svatý Jan se tváří

čím dál útrpněji

a jeho pět světel

splynulo s pozadím

přestárlých ryb

Bez ohledu na vůni sadů

navzdory křivkám žen

rok za rokem oloupou se

vyhnilé svaly kapitálu

až na kost

Vždy jsem byl

labužníkem konců

teď však v ústech

sousta hořknou

a rostou