|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Umírá noc den přichází být
tichá je ve stínech z posledních sil
na rtech ti zbylo mých polibků tmy
když jazyk nalézal tvého jak cíl.
Mezitím za okny přibylo světla víc
ruce mé dávají bokům tvým šat
v očích ti zůstalo včerejších létavic
shořet jim zbývá v mém pohledu snad.
A tisíc zrcadel věčných jak rtuť
rdí se, že před nimi ztrácíme zem
že ňader jak dítě poznávám chuť
že ráno bílé je jak duše žen.
Jen můra zbloudilá létá dál u stropu
nenašla plamene a spásy své včera
jakoby vypadlá z krás kaleidoskopu
jako pták, kterému smrt vzala pera.
Svítání jak soumrak je mostem nad výškou
pod námi postel je nahoře nebe
a každý polibek je uvnitř s bolístkou
tak jako shledání loučením zebe.
|
|
|
