HOMO

New York ….

Je městem snů, ideálů. Je to ráj pro spoustu lidí, ale co přineslo mi ?

Budu vyprávět příběh, který hovoří o ponurých ulicích, plných krys a bordelů. Jednoduše Vám povím příběh svého syna …

Jane Ryanová

Když se Roy narodil, vůbec mi nedošlo, že ho natolik poznamenám životem, který jsem vedla. Vyrůstal se mnou a mými přáteli v pokoji bordelu kde jsem pracovala. Můj šéf byl natolik velkorysý, že mi dovolil děcko, ale jen pod podmínkou, že později začne také dělat. Tato představa mě v tu chvíli rozhodně bolela méně, než představa potratu. A tak jsem přinesla děťátko, jehož kmotrami se staly Betty a Olga, největší děvky v New Yorku.

Díky jen za to, že se šéfovi v té době narodil také syn – jmenoval se snad Sam, nebo tak nějak. A tak bylo velmi jednoduché, zavřít dva kluky do místnosti, ať si vystačí sami. Později jsme k nim ještě přidaly holku, Jerry, asi čtyřletou, která byla snad z děcáku. No a přesně takhle můj syn vyrůstal. Bez matky a otce …

Léta ubíhala velmi rychle. Já po nocích pracovala, a tak mi bylo jedno, že můj kluk se potuluje v šesti letech s feťáckou partou. V osmi už měl svoji. Roy kradl jako straka, jejich strategie, vynesení z obchodu co nejvíce sladkostí najednou, byla opravdu prazvláštní. A tak jsem se taky nemohla divit, že mi majitel toho obchodu nosil pěkně tučné účty k zaplacení za mého povedeného synka a jeho přátele – Sam a Jerry (děvče, jež bylo o dva roky starší ). Jeho parta se pak sice rozrostla, ale to už jsem ztratila přehled.

Stejné to bylo ve škole : „Paní Ryanová, řekněte tomu klukovi něco ! Paní Ryanová, Váš syn počůral katedru, Paní Ryanová, Váš syn učil spolužáky onanovat, Paní Ryanová ….. !!!„

Nezmohla jsem naprosto nic. Jeho osobnost mé výčitky vždy přebyla velmi pádným důvodem, proč to a to zrovna udělal. Milovala jsem ho a on mě. Věděla jsem, že je jediné dobré, co mi život přinesl.

Můj syn začal se sexuálním životem v devíti letech. Snad se Vám to zdá neuvěřitelné ? Mě taky. Vždycky jsem věděla, že s ním není něco v pořádku. Učitelé mě upozorňovali na předčasnou vyspělost, ale co bych brala jejich kecy vážně, blbí byli už za mě.

Jen jsem si říkala, že na svého zákazníka někdy čekám hodinu a můj syn se zařadil mezi „bičíkovce“ již tak brzy. V deseti jsem ho pak načapala s první cigaretou. Seděl vzadu na dvorku a kouřil. Co jsem měla dělat.

„Sám si posereš zdraví.“ Řekla jsem nevzrušeně.

„Asi to tak bude mami.“ Usmál se, a já si sedla vedle něj a kouřili jsme spolu. Pak už si bral cigarety ode mě, nebo si je sám kupoval na mé jméno nebo u Dana.

V jedenácti si začal s Jerry (viz výš). Ta mrcha mi byla silně proti srsti už jen proto, že se prodávala už od plenek…nebo ji spíš prodávali ???

Tento nechutný vztah jsem ale brala s nadhledem. Vždycky jsem jen vykoukla z okna, abych se podívala kde Roy je, ještě před prací. Stáli tam mezi partou s Jerry a olizovali se…no co nebohá matka nadělá s nezvedeným dítětem. Když jsem měla štěstí tak tam někoho zrovna okrádali o kapesné z domu. Hlavně pak slušné chlapečky z vedlejší čtvrti, kteří si snažili zkrátit cestu k městu.

Hlavně pak jeden. Měl zrzavé vlasy, velmi tučné brýle, odpudivý ohoz těsně ke krku a jeho maminka vypadala jak z šedesátých let.

Toho pomalu obrali i o slipy. Jerry se vždycky tak ohavně smála, až mi z ní bylo na zvracení.

Pak se však všechno změnilo … v našem klubu udělali zátah a hodně Royových přátel se odstěhovalo – hlavně Sam a další kluci. Změnila jsem šéfa, který mě donutil, abych Roye prodávala. Tvrdě jsem odmítala, Roy řekl: „Neboj mami, to nějak dám…!“

Začali krušné časy. Sedával jsem v baru a čekala na nějakého naťatého borce a můj syn seděl ob křeslo a napájel se whiskou … uf, bylo mu dvanáct let. Jeho výdělek byl od mého dvojnásobný. Napřed dělal baby, ale šéf ho pak donutil chodit na chlapy a to mě pěkně zžíralo. Ještě, když jsem poslouchala věčné drmolení Jerry, která většinou dělala stejné šichty jako já.

„On to snáší dobře, včera měl nějakýho tlustýho, a ten mu dal dva tisíce, dva tisíce, jen za to, že ho nechal strčit hlavu mezi svoje nohy, to je dobrý ne ?“ Jerryno vykládání bylo opravdu, hlavně pak pro matku, velmi záživné !

Před okny už mi nestála parta. Život, jakoby tam usnul.

Jednou jsem šla z obchodu, chtěla jsem hodit do schránky dopis pro mamku a přede mnou se zjevil ten zrzavý kluk, o kterém jsem psala před chvíli. Právě ten, který měl ty tučné brýle a ohoz ke krku – super, měl mikinu, cigaretu a vypadal ztrhaně. Velká změna na tak usedlé dítě. Hned za ním se zjevil můj syn. Zapínal si poklopec. Pozdravila jsem je a dala se raději rychle na odchod.

Zapomněla jsem nad tím přemýšlet. Po nějakém čase se však ozvala Jerry : „Roy se teď pořád stýká s tím zrzkem, nechápu to a sere mě to, chci být s ním.“

„Tak si to nějak zařiď, on s tebou asi už být nechce.“ Odpověděla jsem stroze. A zase jsem nad tím zapomněla přemýšlet.

Uběhla nějaká doba…

Skončila mi služba, šla jsem domů s nákupem. Chtělo se mi příšerně spát a měla jsem hlad. Jerry se štrachala se mnou, chtěla nade vše vidět Roye. Odemkla jsem a zůstala ohromením jako zkamenělá. Můj syn vyskočil z postele jako střela, ale z koho to vyskočil. Pod peřinou se ještě něco mihlo a pak se za Royovým ramenem objevil ten zrzek.

„Hnnn ?!“ vykřikla jsem a Jerry vztekle třískla dveřmi – nebyla !! Můj syn pak ještě chvíli zmateně běhal nahý po pokoji, pak jsem ho uklidnila, udělali jsme si snídani. Něžně jsem naslouchala jejich vyprávění a snažila se hrát chápavou matku.

„Když ho miluješ, není co řešit !“ řekla jsem a podívala se na ty dva třináctileté kluky.

Sotva jsem pak zase přilezla s Royem do práce, Jerry udělala hysterickou scénu. Šéf řekl Royovi, ať si dá pár dní volno, až se všechno urovná. Ten hned celý natěšený běžel za zrzkem. Jerry ten večer nesloužila, bylo divné, že nenastoupila, když chyběl právě Roy. Za chvíli přiběhl šéf, celý rozčílený, kde Jerry je a že v našem baráku slídí poldové. Když jsem vylezla na dvorek, samé červené světlo a ještě zářívější světlo z mého bytu. Vyděsila jsem se a běžela domů. Na schodech jsem potkala poldy jak vedou Jerry.

„Cos to udělal ty děvko !!!“ zařvala jsem v chvatu a běžela za svým synem. Nahoře byl rozruch. Roy seděl v koutě a brečel.

„Co se stalo zlatíčko ?!“ okamžitě jsem ho chytla do náruče.

„Otrávila ho, ona ho zabila !!“ zavzlykal. Pak už si jenom pamatuju, že odnášeli mrtvolu a na druhý den jsme šli na výslech, za měsíc na soud. Jerry dostala tučný trest, bylo už ji přece jen patnáct.

Roy se změnil. Po zrzkově smrti odmítl pracovat v bordelu, ale já se neměla jak jinak živit. Volala jsem tedy jeho otce, který pro něj střelhbitě přijel. Peter byl jednu noc neutěšený a mě se přece tak líbil. O Roye se naštěstí hlásil. Odvedl si ho s sebou. Bydlel s přítelkyní, která ho uznala. Ze začátku mi bylo smutno, ale zvykla jsem si. Volal mi každý večer. Změnil školu a začal se mnohem lépe učit. Byla jsem tak hrdá, že syn obyčejné děvky je dobrý !!! Když jsme se pak po jisté době sešli, vypadal odpočatě a svěže. Peter mu zakázal kouřit. Můj čtrnáctiletý syn byl konečně takový, jakého jsem si ho vysnila. Brzy se u něj však objevili závažné psychické problémy. Jeho svět, který si tak krásně namaloval šel do trapu. Zhroutil se.

Jednoho dne pak zazvonil telefon :

„Ahoj Jane, tady Peter, Roy skočil z okna, byl na místě mrtvý, jsem úplně v prdeli, nevím co mám dělat ….“

A tak skončil příběh mého syna.