|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je bílo jak tenkrát, když padalo peří
jen pírka holubí i křídla vran
pohlédlas do nebe a řekla, sněží
a oči jsi zavřela jako dvě z bran.
Padá sníh hladovým do úst a taje
na krásná mlčení a sladká slova
a tisíc pocitů zpívá a hraje
život můj prožívám právě teď znova.
A nechci vyměnit jedinou vteřinu
jen občas zastavit a vrátit čas
zhasnout a potichu odkrývat peřinu
v posteli nacházet sebe i nás.
Nad sněhem lampy teď drží tu stráž
jako když nad mrtvým rozsvítí svíci
větvoví ruce své sepnou pak až
půlměsíc vyjde ven zas nad ulicí.
A noc se potápí do hlubin svých
svítání bude náš záchranný člun
punčochy svlečené u nohou tich
světlem se pomalu probouzí dům.
|
|
|
