|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dívám se do očí černého nebe
na stíny v ulicích snad vítr hraje
ruce mám z kapes ven pod nehty zebe
mrznou teď věty mé a srdce taje.
Krev v žilách proudí jak divoká řeka
tak stále dokola jak běží psi
a tíže kamenů je snad již lehká
z duše mé zmizely nánosy rzi.
A z šedi povstali nahoře holubi
z pírek jež padají, stává se sníh
košili obléklo město teď naruby
svítí se v pokojích ze stránek knih.
Čteme jak hladoví slova i mlčení
plakáty dnů lepí na sebe čas
na nich jsme chvílemi těl našich kreslení
přijď se dnes na chvíli rozloučit zas.
A kočka tichounce upíjí mléka
do misky nalil jej měsíční svit
a víš, že pohled můj tě potmě svléká
jen najít šatů tvých zbloudilou nit
|
|
|
