|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na větvích šípky jak kapky krve
a mlhu přináší nám dovnitř psi
i den je stínem jen mé noci prvé
a pravdy mění se na prach a asi.
To prosinec přišel jak sen mezi nás
a ticho věcí mých teď na všem leží
že slyšet nahlas je tvůj spadlý vlas
když češeš se u oken, za nimiž sněží.
A myšlenky do sněhu píší své stopy
jakoby vlk právě otiskl dráp
a tady zas ptáček si blázny z nás tropí
filigrán otisků jen lidských tlap.
Ten sníh je tělo tvé v náruči taje
mění se ve vodu, jež v prstech teče
a vzdechů otázky tak dobře znám je
jazyky o sebe ostří se v meče.
Polibkem rozetnu tvá ústa ve dví
a vstoupím na břehy tvých bílých míst
a nikdo o zemi této nic neví
jsme jen okamžik, s nímž padá list.
|
|
|
