|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Padá listí
vítr těžce dýchá
a dělnické autobusy zívají dveřmi nástupů a výstupů
je brzy ráno, kdy noc ještě neusnula a den není probuzen
kdy i holubí hledí na svět jen jedním okem
a kočky se vrací z hvězd
jen poštovní doručovatelky již vláčí složenky, smuteční parte a soudní obsílky
a diskrétní obálky s prostředky na erekci
pouštím si rádio a hned ho vypnu
jen proto, abych si uvědomil ticho, které tak nastane
kdy i spadlý špendlík mlčení zvoní hranou prvních slov
a nechávám to přicházet
myšlenky na přítomnost i obyčejné pitomosti
jako jak dlouho tady ještě budu a tak
a pak si zaliji čaj a vůně horké vody se mi sráží na tváři
miluji ten okamžik, kdy se sáčku spustí jeho chuť a nechává za sebou stopu jako krev
pak přidám umělý cukr a šťávu z citronu a med a trochu prachu našich mrtvých
který je všudypřítomný
a zavřu oči
chci zůstat neviditelným po zbytek dne
být nepovšimnut tělem i duší a spatřit tisícem očí najednou
převádět slepé, kteří si jen myslí, že vidí
zpívat k hluchým, kteří si jen namlouvají, že slyší
hovořit k mrtvým, kteří se s vámi vsadí o cokoliv, že žijí a ukáží vám výpis z banky
a dávat almužny času svého na zastávkách na znamení
těm, kterým už nikdo nezastaví
a taky se pomodlit
jenže kde hledat dlaždiče, ke kterým bych poklekl a směl bych tak být sprostý k Bohu
protože emoce jsou při modlení nutné stejně jako při šukání
a kde najít kněze se srdcem
protože kdo nemá srdce je němý víc než ryba i když mu ústa přetékají otčenáši i zdrávas
zkusím projít město a třeba se potkám
nahlédnu do nejposlednějších náleven a třeba se tam se sebou opiji
vejdu do chrámu a nafackuji si za své pokrytectví, s kterým přistupuji k životu
a zpřelámu hnáty svému stínu, neboť mi připomíná a zároveň to nebolí
a pak se tě na nic neptat
a tvrdě ti to udělat
a odpustit ti, že mluvíš k Ježíši, Bohu i čuráku v jeden okamžik
neboť láska je jen jedna
|
|
|