|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem jen trocha mlhy z masa a kostí
Jsem svůj vlastní vesmír s hvězdami, co vycházejí večer z ptačích hnízd
Nemám nic než vteřinu tvého času Pane
A přesto jsem ti vděčný, že sis k tomuto daru vybral právě mne
A vím, chyboval jsem i hřešil
Neboť jsem byl slepý, když jsem měl otevřené oči a zavřené srdce
Protože jsem byl hluchý, když jsem naslouchal a přitom ti skákal do řeči
A nemiloval, když jsem měl před ní pokleknout do prachu, kterým jsem a nechat stoupat ruce po jejím těle až k nebesům, kde přechováváš oblaka a vítr
Odpusť mi prosím mou pýchu, kterou jsem se proti Tobě provinil
Odpusť mi prosím zlé slovo, které jsem z hlouposti vypustil
Nevěděl jsem, že slova jsou jako semena stromů
Která vzklíčí v dosahu větví a vyrostou, až my tu dávno nebudeme a stejné je to se slovy
Proto ať jsou dobrá a dávají stín a domov ptákům jako strom
Dej mi prosím ještě trochu Síly
Ne proto, abych snad někoho přemohl
I když neříkám, může se to hodit
Třeba když někdo bije dítě, ženu nebo psa
Ale proto, abych ji mohl rozdat
Dej mi prosím ještě trochu Léku
Nikoliv proto, abych žil věčně
Ale abych mohl léčit a sám směl přijmout Tvůj dar nemoci
Ale jednu otázku mi prosím zodpověz
Jaké je to srdce, které žene vodu ke koloběhu?
Jaké je to světlo, které jsi zapálil v první den?
Jaké je to ticho, které slyšíme v okamžiku jitra?
Jaká je ta láska, kterou nám dáváš poznat, abys nás sežehl ohněm?
Jaká je ta smrt, ke které míříme?
A když něco nalezneme tak jen proto, abychom ztratili?
Jsi?
Já jsem
|
|
|
