~ ZRCÁTKO ~
(Pozdní lítost)


Položím, matko, fotku na zrcátko,
aby tvé oči pohlédly do mých,
na chvíli,

aby zas naše duše smutné,
jak tenkrát v dětství, v Hoře Kutné,
spolu se k sobě schoulily.

~

Aby pak za nás promluvily,
tvé city křehké, jak sny víly,
utišily můj štkavý pláč.

~

Každý byl v dětství pošetilý…

My, děti, deroucí se k cíli
až příliš pozdě pochopily…

Až příliš pozdě!

To jediné,
co stálo vskutku zač!