včera volala Šárka
matně dumám, kdo to je
prej :
„ty nevíš? Vždyť sis psal mí číslo“
to teda ani omylem
bohužel jsem jí
nachrochtanej - dal telefon
aby mě vopruzovala ...

na Veselce jsem dal delší směnu
seděla v rohu s ňákou stokrát použitou
vydrolenou kukuřicí
a mně se po půl tuctu štamprlat
začly vařit kulky
sed sem si k babám - zkusmo
ovšem ve ksichtech svejch spolupijáků
jsem vyčet závist i pohrdavý úšklebky
byla to stará vesta
běhna tahala z počestnejch alkoholiků
prachy na nesmyslný projekty
- nejdřív mi na hajzlu zacvrlikala,
že fotříkovi odstřihli elektriku …
poslal jsem ji do prdele
ať si najde jinou kavku
a za půl hoďky mi už masírovala
prolhanejma půlprstíkama
nejbližší loktík s bicáčkem
radši jsem šel zacálovat útratu

krasavici bez zubu zatáhnu 3 bíry
a ejhle nelenila
a u výčepu
mi na férovku řekla
aspoň o pětikilo

 

dostala hovno
a já se vydal k domovu
protože mi nezávisle na rozumu
blikaly spodky

v hospodě jsem zapomněl tašku
s litrovkou excelentní višňovky z Břeclavi
a doma mi začalo harašit
- schoval jsem prachy
aby mi je neukradla
nebyl jsem si jistej
jestli nepřijde
nebo dokonce jestli už nevejrá v kvartýru
- halušky, jak maj vypadat

ráno jsem se probral jak jura
a po krátký inspekci zjišťuju
že nemám prachy ani višňovku
snad dvacet minut
sem se snažil rozpomenout
jestli u mě byla nebo ne

po letmym záblesku geniality
mi bylo jasný, že jsem byl sám
ale, kde jsou prachy?
prohledal jsem všechny skrýše,
který v mym chápání vesmíru
přicházely v úvahu
v mikrovlnce sem je vážně nečekal
mám holt fantazii utrženou z řetězu
ale zpátky k Šárce
v krčmě mi zazpívali
jak si moje včerejší kočka
odnesla tašku s višňovkou
a pálila s ňákou partou lopat
do chlupatýho brlohu

 

1:0 pro zlodějku
a včera mi volá
jestli nemám chuť se sejít

zeptal sem se, jestli mi ho vykouří
žádnej problém
povídám a co ta višňovka?
odneslas ji?
o ničem neví …
uronil jsem slzu za poklopec
páč jsem ji poslal
do všech zadřenejch píč

zas musim přiznat barvu
že nejsem žádnej svatoušek
v psychoušským arestu jsem s fungl novým kámošem
taxikářem - alkáčem
(což nevím proč, jde slušně dohromady)
přerovnával knihovnu a štípnul jsem dvě knížky
jednu z Koreje, něco o hliněný vsi,
a druhou už nemám ánunk
jako úlitbu jsme dotáhl asi deset gaučíkovejch titulů
a badmintonový rakety s košíčky
jelikož moje kradení a pohnutky
který mi vedly k filantropii
nikdo neznal
byl jsem za blázna
ale Dostojevskýho „idiot“ Myškin
by mi tleskal
a to mi vrchovatě stačí

 

v noci jsem přilepenej na monitorech
a špehuju naše kamiony po Evropě
žádný nohy u stropu a spravedlivý funění do fousů
dal bych si orosenou plzínku
naproti tomu do sebe obracím už čtvrtej půllitr šťávy
v rytmu blacklýho čajíku s mlíkem
drnkající strunka mládí
mi přitancovala
s lízavou rošťandou z Futura

odpoledne jsem jedno bahno vymlask
u stolku v hospodě dřepěla
slušně použitelná štabajzna
servírka/kuchařka t.č. volnící se v putyce
plasticky se usmívám
a můj ksicht se tváří zamyšleně
vždycky komplikuju vztahy mudrováním
a vymejšlením dementních variant
občas mám pocit
že jsem v minulym představení
obšťastňoval svět
jako povedej neznabůžek looserů


kdybych držel kušnu …
na kozy mohla mít klidně zbrojní pas
přesto nebo právě proto
jsem radši těkal po místnosti
nechci se v ní pitvat
a zas tak velký nebyly

 

 

ticho mnou prorůstá
všemi směry
zchlazuju motory
tekutym chlebem
(když to jde, páč jsou i dny,
kdy nezpívají slavíci)
je pět ráno
postýlka smutně volá
cesta ulicemi mi včera připomínala matrix
dějou se ty věci kolem mě?
nebo se jen svlíká nevědomí?
nebo jsou otazníky zbytečný
furt dokola
spánek nepomáhá
sny jedou na plný pecky
a egouš nemá ty správný zaklínadla
ani samochvála mi nechutná
ani virtuální násilí mi nejede
pět smyslů nestačí

profesoři z mokrý čtvrti
lidstvo nikdy neposunou
ani o metr dál
ovšem krátký zastavení na zapeklitý cestě
neošahanym divadlem
není k zahození
povzbudí tělo i duši
jako očkování naruby
nejdřív huj a pak mrtvola
 a chlastání s Márou je hluboký umění
pohádkovej kuchař a forsážní číšník
začne loupat brambory a na otázku
co jako vaří odpoví
ještě nevim
vaří při vaření





před půldruhým rokem
kalíme celej víkend
padlo asi osm devět pivek
plus tři panďuláci v knajpě
a vydali jsme se salašit na Větrov
doma přilítla litrovka šmakózního rumu
v mejch prstech se lahvinka činila
ale parťák špatně dejchal
a co chvíli se chytal za hrudník
kurvil tím parádní atmošku
flanděrka stála mezi náma polosvlečená
zbytky rozumu se potácely
v kalužích dřevěnýho lihu

v tom nastala má hvězdná hodina
spojil sem příjemný s užitečnym
a zavolal mu sanitku
chlapci se trošku cukali
ale když jsem jim vysvětlil
že bratr jako opilý jen vypadá
a mohl bych jim nablejt do okýnka
odjeli i sním
a já osaměl s tou báječnou frajerkou
co tě nikdy nezradí
- svírat v rukou pevný boky
a líbat její dlouhý svěží hrdlo
je rájem na zemi
dobře věděla, že ji neopustím
a já se ten večer nechtěl dělit

vychutnávání panáčků
zkalil hluk u venkovních dveří
„tak jsem zas tady
vidím, žes to ani nestačil vyžahnout“
„už tě pustili ze špitálu?“
„Utekl jsem …“





po pravdě jsem mu nalil rád
za pár minut vyzvídali z nemocnice
kdepak se skrývá jejich ulovenej pacoš
přemluvil jsem Máru
aby se vrátil ke špitálníkům
nebo pro něj pošlou benga
odešel …
„můj“ chlast vyschl na jazyku
a já usnul

spánek tě provází životem
jak červená nit
asi jako víra
na chatě v Krušnejch horách
se nás sešla cirka dvacet teens
varský gympláci
táhlo mi na sedmnáct
a ještě jsem si nezapíchal
teda pokud nepočítám
tu starou krávu
která mě ve čtrnácti vošukala
na oslavě svýho syna
no, co na to říct
neseš si pak na zádech
neviditelnejch batoh sraček
kerý ani nejsou tvoje
časem jsem ho prostě zahodil
na tej chatě se samosebou pařilo
o sto péro
už cesta tam byla zajímavá
dali sme 4 pivka před příjezdem autobusu
 a cesta do hor je na hoďku

 

Dan se zapomněl vychcat
a ve finále se jen držel tyče
a žvejkal s nepřítomnym pohledem
grupa se bavila
já ho trošku litoval
když vystoupil z busu
ani si necvrkl
po dvou krocích zaječel
a hory málem roztály


Dáša dlouho chodila s nějakým starším klukem
pak se něco zvrtlo a byla volná
tvarovaný bůčky, řádný prsa
určitě nejlepší ze třídy
možná s z ročníku
a můj debilní úsměv
a ochota se pářit bez předsudků
mi nabídly příležitost
a já ji chytil za pačesy
spolužáci mi ji zaviděli
a já pocejtil do morku kostí
to hnusný falešný blaho
tenkrát mě ovanulo supermaní ego
bohužel

spacák hořel neukojitelnou žádostivostí
šprcky slejzaly z pinďoura
a ty kozy?
mačkal jsem jim koule
a líbal jsem ji
jak moc já ji líbal
ještě kousek
a sežral jsem tu rozhicovanou krásku ...

 

zabouchla se do mě
jenže já
jako ostatně vícekrát později
se zachoval jako prase
only první zářez na pažbě
a tenhle mě do dneška mrzí