|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tak jako řeka dál do moře ústí
tak i mne den za dnem unáší čas
a šepot z mraků se s ševelem spustí
když tichem modlitba padá jak vlas.
To je ta chvíle kdy mluvíme za deště
v pokoji šedivém jak jedno z rán
a všechno minulé mění se na příště
kapky slov padají do starých ran.
To pláčou andělé řekl jsem mimoděk
jako bych zahlédl temný jich stín
a papír složený včerejškem do loděk
odplouvá po vodě s nákladem vin.
Bůhví zda doplujem na břehy hledání
otisky v zrcadlech setřít jak pel
a duše navrátit v těla má havraní
jež letí rozednít v nebesích skel.
|
|
|
