Kdo vlastně rozpoutal Velkou válku,běžně známou jako 1.světová válka? U druhé světové války je to jednoduché a jasné, Hitler. Ale u té první to jasné ani jednoduché není. Panuje o ní spousta mýtů. Je jen málo lidí, kteří vědí kdo to byl. Připomeňme si hlavní body sledu událostí:

V anektovaném boseňském Sarajevu byl na nástupce trůnu R-U Ferdinanda d’Este spáchán atentát. Vyšetřování ukázalo, že se jednalo o skupinu atentátníků, nezletilých členů Mladé Bosny, byli tam i mladí Srbové. Organizaci atentátu, spolu s výcvikem a vyzbrojením, provedli důstojníci, jejichž stopa vedla do srbského generálního štábu.

Císař Franz Josef proto vydal Srbům ultimátum, aby pachatele vydali, a když ho nesplnili, vyhlásil jim válku. Na to reagovalo Rusko, spojenec Srbska, všeobecnou mobilizací.

Na ní reagoval německý císař a několikrát psal svému bratranci carovi, aby ji zastavil, nebo mu bude muset vyhlásit válku. To se ale nestalo, Rusové nikdy nedali podmínky, že by mobilizaci chtěli zastavit.  Německo mu proto logicky vyhlásilo válku. Rusko pak zaútočilo a vpadlo hluboko do Německa a R-U.

Smlouvou vázaná Francie i Anglie se svými spojenci se musela do boje proti Německu a R-U přidat. Celá Evropa tím byla rychle vtažena do války, jež záhy přerostla do obrovského světového konfliktu.

Kdo tedy První světovou válku rozpoutal? Jistě to nebyl německý císař, neboť ten se pokoušel eskalaci války jednáním s carem zastavit. Ruská mobilizace byla totiž zjevným rozpoutáním velkého konfliktu, jež se z lokálního balkánského konfliktu stal celoevropským.

Vzhledem k obrovskému počtu ruské armády byl pro něj útok, který následoval po mobilizaci, smrtelně nebezpečný, stejně jako pro R-U.

Německý císař se chtěl vyhnout bojům na dvou frontách. Věděl, že je vlastně obklíčen a nemá početní převahu.

Když se mu nepodařilo získat záruky, že na něj Francie nezaútočí,  přes Belgii vpadl do Francie, aby ji rychle vyřadil z boje a tím si uvolnil ruce na boj na východě.  Ještě předtím vpadla Francie do Alsaska, které tehdy patřilo Německu.

Reakce Německa tedy byla oprávněná. Takové tehdy byly zvyky. Válčilo se úplně jinak, hlavně daleko víc.

Válku nerozpoutal ani R-U císař Franz Josef. Bojoval nerad. Zejména velkého konfliktu se obával, neboť věděl, že jeho armáda za moc nestojí. Vžijme se do jeho postavení a tehdejších zvyků.

Atentát přece nemohl nechat bez reakce. To by tenkrát znamenalo projev slabosti a zbabělosti. Atentát na následníka trůnu R-U důstojníky generálního štábu Srbska byl tehdy všeobecně chápán za casus belli.

Tedy jasný důvod na rozpoutání války proti Srbsku. To ovšem neznamenalo, že by si měl Srbsko natrvalo přivlastnit. Mohla to být jen trestná výprava. Běžně se tvrdí, že ultimátum byla jen záminka, ale to zjevně není pravda, podle tehdejších pravidel  nemusel císař tedy ani ultimátum Srbům dávat, ale okamžitě do Srbska vniknout. Přesto jim dal šanci ultimátem, které však Srbové nepřijali, ač to byla jediná možnost zachovat mír. Kdyby R-U zjistilo, že atentát neprovedla vláda, ale spiklenci, ze Srbska by se stáhla. Srbové odmítli ultimátum, protože věděli, že se za ně Rusko postaví.

 Takže je zjevné, že válku rozpoutalo Srbsko spolu s Ruskem. Atentát byl skutečně rozbuškou, ale úplně jinak, než se běžně chápe. Byl přímo počátkem války.

Kdo za ním byl? Kupodivu to nebyla srbská vláda, ale spiklenecká skupina v jeho generálním štábu, říkala si Černá ruka. Ale i tak bylo Srbsko za atentát odpovědné. Předseda srbské vlády se o plánu atentátu dozvěděl a chtěl akci zastavit. Bál se války s R.U.

Spiklenci se ale nedali.  Měli dva hlavní záměry. Jednak se zbavit R-U, které všichni na Balkáně chápali jako hrozbu. Anexe Bosny mohl být předzvěstí útoku na malé Srbsko. Někteří generálové v R-U skutečně takové názory měli.

Druhým záměrem bylo rozšířit území Srbska a získat vliv na ostatní Jihoslovany. To měla v plánu další spiklenecká skupina, která se s Černou rukou spojila. Jmenovala se Sjednocení nebo smrt.

Jejich plán byl založen na tom, že atentátem rozpoutají válku s R-U. Jejich ruský spojenec jim přijde na pomoc a smlouvou s Francii do války vtáhne i další země. Pak společně R-U a jeho německého spojence porazí a Srbsko pak bude moci rozšířit svou moc na Balkáně.

Hlavním mužem spiklenců byl plukovník Apis. Byl to výborný stratég, osvědčil se už v balkánských válkách. Byl specialista na teroristické útoky. Jeho skupina se podílela i na brutální vraždě srbského královského manželského páru. Také se pokusil o atentát na císaře Franze Josefa.

Ten tedy na svou pěst s Černou rukou rozpoutali Velkou válku. Proto ho v Soluňském procesu odsoudilo za velezradu k smrti.

Jednalo se vlastně o Srbsko-ruskou léčku, jež vyšla. Nepřátelé Srbska i Ruska byli poraženi.

I Rusové totiž měli na válce zájem, chtěli napravit reputaci po prohrané Rusko-japonské válce a zabránit další revoluci.

Měli i velké územní požadavky na západě. Též chtěli sjednotit Slovany pod svou vládu. Chtěli se dostat i na Bospor a porazit slábnoucí Osmanskou říši. Válku chtěli rozpoutat už dříve, při anexi Bosny, ale nenašli potřebnou vojenskou podporu v Evropě. Jistě měli v Srbsku svoje lidi a zasahovali do situace.

Světovému konfliktu šlo zamezit. Kdyby Srbové Černou ruku vydali R-U a přijali ultimátum, vyhnuli by se válce. Bez ruské mobilizace a jeho útoku na R-U a Německo by světová válka nevznikla.

To vše jsou známé souvislosti, ale nemluví se o nich proto, že zpochybňují poválečnou Pařížskou mírovou konferenci, která nakreslila novou mapu Evropy, jež platí s drobnými změnami dosud. Ta je totiž založena na vině Německa a R-U.