Diskotéka

    Nastal onen vytoužený den. Moje první diskotéka. Moc se těším. Nemůžu spát. Už je půl druhé ráno a já se tak těším, že nemohu stále usnout. Ve dvě hodiny ráno upadám do hlubokého spánku a probouzím se za pozdního dopoledne, přesněji za pět minut 12. Mám hlad. Maminka mi odmítá dát najíst se slovy, ať si počkám na oběd. Oblékám se a jdu vedle do bytu k sousedům. Sousedka otevírá a já se ptám, nezbylo-li jim něco málo od snídaně. Sousedka zvedá telefon a volá na záchytku. Utíkám zpět domů. Přijíždí záchytka a odváží sousedku. Jdu zpátky k sousedce a dojídám její snídani. Poté se vracím domů na oběd.
    A je to tu. Odpolední příprava na moji první diskotéku. Jsem nervózní. Ležím na koberci uprostřed obývacího pokoje a čekám. Přichází otec – hlava rodiny. Vyhazuje mě a já odcházím do svého pokoje. Náhle zvoní zvonek. Nic. Opět zvoní zvonek. Zase nic. Zvonek potřetí. Zvedám se a pomalým krokem jdu otevřít. Během toho zvonek počtvrté. Otevírám. Mé tušení nezklamalo. Hrůza v očích. Kácím se do bezvědomí. Ve dveřích stojí prarodiče. Smějí se, jak to umím pěkně zahrát. Sedí v kuchyni a pijí s našima kafe. Já stále ležím v bezvědomí na chodbě. Za hodinu konečně volají sanitku. Stále ležím na chodbě. Přijíždí sanitka. Zvonek. Ve dveřích doktor. Ohýbá se ke mně a začíná mě fackovat. Probírám se a doktor odchází zpátky do sanitky.
    Odcházím se strojit na diskotéku. Babička se ptá, kam jdu. Zjišťuje stav situace a zasahuje. Vrací mě zpět ke skříni. Musím se přestrojit. Babičce se nelíbí moje ošoupané rifle, vytahané tričko a roztrhaná kožená bunda. Oblékám si bílou košili a svetr. Nelíbí se mi to. Sundávám svetr i košili a beru si zpět tričko a koženou bundu.
    Je večer. V kuchyni to stále žije. Pokouším se projít přes kuchyň. Jsem opět vrácen a opět si oblékám košili a svetr. Hledám igelitovou tašku. Dávám do ní vytahané tričko a koženou bundu. Vcházím do kuchyně. Hlava rodiny si všímá igelitové tašky. Taška zabavena. Jsem v koncích. Do řeči se dává i děda. Poučuje mě a začíná vyprávět o jeho první zábavě. Nudím se. Děda stále vypráví. Sedím u stolu a nudím se. Zvoní zvonek, moje záchrana. Rychle se zvedám a jdu otevřít. Šok. Padám. Bezvědomí. Sanitka. Doktor. Ve dveřích se usmívají druzí prarodiče. Určitě se na mě všichni domluvili.
    Přešla mě nálada jít na diskotéku. Čekám. Nic se neděje. Stále čekám. Je mi špatně. Bolí mě hlava. Znovu chci jít na diskotéku. Nevím, jak na to. Přestávám mít rád prarodiče. Všechny čtyři. Je večer a já stále čekám. Zvoní zvonek. Za dveřmi čekají mé dvě kamarádky. Zvedám se a jdu ke dveřím. Kamarádky se mi smějí. Zapomněl jsem si sundat košili a svetr. Vysvětlují mi, že nejdeme na ples, ale na diskotéku. Vyhodil jsem je. Vracím se zpět. V kuchyni mě odchycují rodiče i prarodiče. Děda mi podává uvázanou kravatu. Vyhazuji ji z okna. Všech šest lidí začíná nadávat. Křičím. Rána. Ticho. Tma. Za chvíli se probírám na zemi. Zvedám se a odcházím z domova. Táta mě znovu zastavuje pěstí. Asi musím jít zpět do kuchyně. Poslouchám různé rady a zákazy. Nebaví mě to. Opět se nudím.
    Nastal čas jít. Znovu si oblékám tričko a koženou bundu. Konečně odcházím na moji první vytouženou diskotéku. Ignoruji všechny zákazy. Opíjím se. Jsem pod vlivem. Spouštím se s náhodnou slečnou. Asi to byla chyba. Rána. Ticho. Tma. Po chvíli přijíždí sanitka. Odjíždím domů. Konečně doma. Naši mi nadávají. Prarodiče už odjeli. Naši opakovaně nadávají a už se začínají hádat i mezi sebou. Neposlouchám je. Raději jdu spát. Je mi špatně a bolí mě hlava.
    Tento den se mi příliš nepovedl. Příště to snad bude lepší a bez úrazu.        

-pozarnik-