|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zážitek rozšířeného vědomí je tak silný, že dokáže zbourat lidské představy. Následkem toho v 70.letech bylo, že establishment dostal tak panický strach, že psychoaktivní látky zakázal a ten po padesáti letech jen pomalu mizí...
Sledujeme-li životní osudy propagátorů těchto látek jako byl Aldous Huxley, Alan Watts, Terence McKenna, John Lilly , Timothy Leary, Robert Gordon Wasson a dalších, z našich např.dr.Grof, vidíme jejich snahy realizovat zvláštní životní styl ovlivněný psychedelickými zážitky.
Vzhledem k dekriminalizaci těchto látek počty těchto experimentátorů opět stoupají. Výzkumy ukazují ta to, co bylo již dříve zjištěno. Jsou však skutečnosti, které se tabuizovaly tehdy, ale jsou i dne.
Psychonauti mají různé životní plány. Jejich zážitky jim odhalily ohromné a netušené možnosti. V nich vidí cestu jak realizovat své plány. Často touží po umělecké tvorbě, nebo o životě v klidu a harmonii v přírodě, o léčitelských schopnostech, o dobrých partnerských vztazích, o zkoumání tajemství života atd., ale hlavně o nezávislosti a svobodě.
Ale jejich božské Já to vidí zcela jinak. Usiluje o maximum tzv.zásluh, které jsou určující pro rychlost sebepoznávání, tedy o duchovní rozvoj. O ten totiž v této Hře jde. Zásluhy určuje život s vysokým stupněm přijetí božského Já, jaké skutečně je.
Jen dlouhý život v těsném kontaktu s božským Já umožní zrození ve vyšší civilizaci. Je to tedy životní styl zasvěcený božskému Já a Jeho výuce. Co nejrychlejší cestu zpět přes překážky, jež to provází, to je hlavní motiv božského Já.
Z toho vyplývá zásadní rozdíl. Takový psychonaut je vlastně zasvěcenec na Univerzitě pod neustálým vedením božského Já. Nemůže by si tedy dělat co by chtěl, usilovat o nezávislost a svobodu ode všeho. Božské Já mu zasahuje téměř do všeho. Škola bez učitelů nemá smysl.
A aby se mohl věnovat duchovnímu rozvoji naplno, nemůže ani dělat nic jiného, tedy žádné léčitelství, věštění či umění. Je veden k poznávání a přijetí božského v meditacích i vzájemné komunikaci.
Je to tedy neustálé soužití s božským Já, které ho vždy převyšuje a neustále učí tak, jak Ono uzná za vhodné. Dává mu nejen odpovědi na otázky, ale i mystické zážitky, později i Své zeslabené pocity a schopnosti. Umí zabránit chybám, které by se bez Něj jistě často dopustil. Také dbá o jeho zdraví i ochranu před vším, co by mohlo jeho Cestu ohrozit.
Hlavní problém je však se zátěžemi. Člověk není Bohem, nemůže mít co On. Pokud něco božského dostává, musí to kompenzovat zátěžemi. Proto žádný z nich neměl a nemá klidný, harmonický a bezstarostný život. Je to prostě neustálé učení, práce.
Dostává ovšem daleko více než jiní lidé. Vše v jeho životě je nastaveno tak, aby jeho cesta byla co nejvíce přímá. Lehká však není nikdy. Trochu se podobá závodním koním. Dostane vše co potřebuje, ale musí podávat maximální výkon.
Kdepak si vymýšlet co chce a nechat se obdivovat davy. Je veden do esoteriky, protože jakýkoliv kontakt s ostatními ho brzdí. Navíc není druhými příliš dobře přijímán, protože se od nich vzdaluje k božskému Já. To, co říká, je pro ostatní, věřící či nevěřící, zcela nepřijatelné.
V božském však nemůže být trvale a ani naplno, takže žije ve zvláštním světě mezi lidským a božským světem, kde mnoho jemu podobných, nežije...
Lidské myšlení a božské Já chce zkrátka něco jiného, a to je zdrojem problémů... Oba trvají na svém, takže výsledkem je určitý kompromis, který má tisíce forem. Božské má však obrovské schopnosti, které umí prosadit. Hodně také závisí na tom, jaký má dotyčný životní úkol...
|
|
|
