Miroslav Holub

 

Bolševik, jako by věděl, že jednou padne,

mne uznale poplácal.

Z plácnutí vyrostl nůž v zádech.

Chodím po ordinacích jak neúspěšný fakír.

„Zkuste to jako Leonid Rogozov!“

říkají, bavíce se mým neštěstím.

 

Vědí, že na těle existuje místo,

kam si sami nedosáhnete.

Po nocích učím myši legračním kouskům

(jedna umí nazpaměť Sen o kašpárkovi)

a každé ráno setře uklízečka v laboratoři

několik kapek krve.